Rubriky
Zprávy

Změny zákona o sociálních službách problémy neřeší

Zákon o sociálních službách prošel k 1. srpnu výraznou úpravou. Pokud se ale nezmění systém práce s příjemci příspěvku na péči, všechno ostatní bude marné, píše Milan Šveřepa.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jedna skupina změn v zákoně o sociálních službách se zaměřuje na lepší přístup lidí k pomoci, kterou potřebují. Patří sem zvýšení příspěvku v nejvyšším stupni z původních 11 na 12 tisíc korun měsíčně.

Je-li někdo po většinu dne odkázán na pomoc druhého člověka, ani těch 12 tisíc by na její zajištění nestačilo. Vítáme tedy krok správným směrem. Obdobně motivovaná je i změna, která umožňuje poskytovat příspěvek na péči chronicky nemocným dětem.

Novela popírá smysl zákona

Pak je tu druhá kategorie změn – a ta správná není. Týká se lidí, kteří nejsou plně odkázáni na pomoc druhých a pobírají příspěvek na péči v prvním stupni (2 tisíce Kč). Často se jedná o staré lidi, kteří k samostatnému životu v domácnosti vyžadují takovou podporu, jako je příprava stravy, donáška nákupu nebo pomoc s úklidem – činnosti, které pro ně často zajišťují jejich blízcí nebo sousedi.

Smyslem zákona o sociálních službách, přijatého po mnohaletých snahách v roce 2006, je dát lidem odkázaným na pomoc druhého člověka možnost svobodné volby, umožnit jim převzít kontrolu nad svou situací a především, oslabit jejich závislost na institucionální sociální pomoci.

S tím se pojí i důraz, kladený na podporu v domácím prostředí, poskytovanou blízkými lidmi (oproti pomoci institucionalizované, např. domovům důchodců). Provedené změny zákona tento smysl popírají.

Problémy s příspěvkem na péči

Potíž je v tom, že skrze příspěvek na péči přichází státní rozpočet o velké množství peněz. Zatímco MPSV plánovalo v roce 2006 vyplácet ročně cca 9 mld. korun (důvodová zpráva k zákonu o sociálních službách), skutečnost je výrazně jiná – letos cca 20 mld. a stále to narůstá.

Navíc se nijak nesnižují (naopak) požadavky institucionalizovaných sociálních služeb na státní (a krajské, obecní) dotace, z nichž je hrazena pomoc lidem starým a se zdravotním postižením. Táž věc je tedy zdánlivě hrazena dvakrát, navíc v mnohem větší výši.

MPSV proto mění pravidla čerpání příspěvku na péči v nejnižším stupni, kde podle něho dochází k nejvyšší míře „úniků“ a „zneužívání“. Lidé budou místo jedné poloviny příspěvku dostávat poukázky (stravenkové firmy se opět radují): za ty pořídí institucionální sociální službu; druhou polovinu ze dvou tisíc dostanou v hotovosti.

To je v přímém rozporu se smyslem zákona o sociálních službách a s trendem, který si česká sociální pomoc vytýčila – opět nahání lidi do institucionalizovaných sociálních služeb a připravuje je o možnost volby.

Je to zřejmá diskriminace lidí, o které se starají jejich blízcí. Během projednání v poslanecké sněmovně také zazněla námitka, že ne všude jsou takové služby dostupné – a co potom? Přibyly tedy v zákoně výjimky, které jej činí v zásadě nemožným (což je jiný příběh).

Zároveň zákon zpřísňuje kontrolu, kterou mají provádět obecní úřady u lidí, kteří příspěvek na péči čerpají. Byla by to pěkná věc, kdyby k tomu MPSV řeklo, kde na to mají obce vzít čas a prostředky. Jedna sociální pracovnice nyní vyřizuje zhruba 300 případů ročně, jak je při tom má důkladněji kontrolovat?

Dobře určený problém, špatné řešení

Ministerstvo sice správně vidí problém, ale nevidí nebo nechce vidět jeho příčiny a tedy vhodná řešení. Za chyby v přípravě a aplikaci zákona trestá příjemce příspěvku na péči a také poskytovatele sociálních služeb, kterým snižuje dotace, neboť „mají zajistit vracení příspěvku na péči zpět do systému“.

Ano, příjemci příspěvku se mnohdy nechovají „správně“ a neví, že tato dávka není kompenzace jejich zdravotního postižení, námahy při péči o nemocné dítě ani nízkého důchodu.

Nikdo jim to ale nikdy neřekl, nikdo se neobtěžuje nastavit systém sociální práce tak, aby z něho bylo patrné, k čemu je příspěvek na péči určen a jak zajistit účelnou pomoc. Je to, jako by vám ze špatně zavřeného kufru padaly bankovky. Místo abyste ten kufr pořádně zavřeli, oháníte se po lidech, kteří je sbírají a odnášejí si je domů.

Potřebujeme zavést (a personálně podpořit) důkladnou případovou práci s každým žadatelem o příspěvek na péči. Sociální pracovnice obecního úřadu ve spolupráci s lékařem posoudí potřeby každého žadatele.

Společně s příjemcem dávky zváží, jaká péče je nejlepší, a naplánují, kdo a jak často ji v daném území může zajistit. A s časovým odstupem zhodnotí, zda to funguje, jak se situace vyvíjí, zda je potřebná péče dobře zajištěna (a příspěvek tedy správně využit).

Takové opatření jistě stojí nějaké peníze, zároveň však vede k úsporám ve využívání příspěvku na péči a k účelnému čerpání sociálních služeb. A to je žádoucí cíl.

Čtěte k tématu:
Česká sociální práce obvykle neplní úlohu vyvažujícího elementu mezi klientem a společností