Otakar Motejl se narodil se v roce 1932 v Praze a celý život zasvětil práci v oblasti práva. To vystudoval na Univerzitě Karlově v 50. letech, poté působil jako právník v Banské Bystrici, Kladně a Praze.

V letech 1968-1970 byl soudcem Nejvyššího soudu v Praze, pak se ale vrátil k advokátní praxi, kterou vykonával až do Sametové revoluce.

V této době obhajoval mimo jiné disidenty a stoupence neoficiální kultury, za své aktivity v této oblasti obdržel v roce 1991 Mezinárodní cenu za obranu lidských práv udělovanou světovou právnickou organizací American Bar Association.

Po roce 1990 se vrátil k soudnictví, v letech 1993-1998 byl předsedou Nejvyššího soudu.

Od srpna 1998 do října 2000 byl ministrem spravedlnosti. Poté byl zvolen do funkce ombudsmana, kterou zastával až do své smrti.

Veřejný ochránce práv

Do povědomí veřejnosti se jako šéf této instituce, u níž hledá ročně pomoc přes sedm tisíc lidí, zapsal například úspěšným bojem proti kamerám v dětských ústavech či za zpřístupnění zdravotnické dokumentace pozůstalým.

V roce 2002 dosáhl u Nejvyššího soudu zrušení cenového výměru, jímž ministerstvo financí regulovalo nájemné.

Zastal se také Romek, které byly za minulého režimu bez řádného souhlasu sterilizovány, a prosazoval zlepšení podmínek v léčebnách dlouhodobě nemocných (LDN).

Zdroj: ihned.cz.

Ovlivnil sociální oblast

Mnoho lidí z oblasti sociálních služeb či sociální práce hodnotí působení Otakara Motejla velmi negativně, neboť kladl těžké otázky k působení institucí jako jsou ústavy sociální péče a zastával se neoblíbených skupin obyvatel.

Právě tím ovšem naplňoval svou úlohu. Stál na straně těch, jejichž práva byla institucionálně pošlapávána.

A nebyl přitom zaslepený. Součástí jeho výroků právě k ústavním zařízením sociální péče byla i kritika nedostatečných personálních kapacit - bez nich (a bez potřebných peněz) lze zlepšování kvality služeb pouze předstírat.

Upozorňoval také na zjevné nespravedlnosti v důchodovém systému (znevýhodnění pečujících osob) nebo naposledy v oblasti sociálních dávek.

Jeho úřad představoval v mnoha případech jedinou instituci hájící v Česku práva a zájmy slabých a znevýhodněných osob.

Čest jeho památce.