Zdravotní postižení již není handicap při práci

Jak se ukazuje v jiných zemích, zaměstnávání osob se zdravotním postižením může být efektivní, pomůže tomu například lepší propojení systémů (školství, zaměstnavatelé, sociální služby…), kvalitní sdílení informací nebo větší zapojení komunity, píší Denisa Slašťanová a Petr Hanslian z Ligy lidských práv.

Situace v ČR a změny 2012

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením je problematika, které je v poslední době věnováno více pozornosti, a to i v souvislosti s probíhající transformací sociálních služeb.

Posledních pár let se zintenzivnily snahy o to, aby se lidé se zdravotním postižením stali plnohodnotnými členy společnosti a komunitního života a aby nebyli odděleni ve velkých institucích někde „na samotě u lesa“. S tímto procesem úzce souvisí zapojení a udržení lidí s postižením na trhu práce.

V České republice v souvislosti s touto tematikou proběhla bouřlivá diskuze zejména s ohledem na legislativní změny, které sebou přinesl rok 2012. Jde zejména
o zrušení pojmu „osoba zdravotně znevýhodněná“, o sjednocení chráněných pracovních dílen s chráněným pracovním místem.

Dále došlo ke změnám v příspěvcích na úhradu provozních nákladů chráněného pracovního místa, konkrétně jde o zpřísnění podmínek pro získání příspěvku a změnila se výše plnění tzv. náhradního plnění. Velká změna se dotkla příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, který je nově poskytován v měsíční výši 75% skutečně vynaložených prostředků na mzdy nebo platy zaměstnanců se zdravotním postižením, ale pouze do výše 8000 Kč s možností uplatnění nároku na zvýšení příspěvku po 12 měsících o max. 2000 Kč.

Výše uvedený výčet legislativních změn není konečný. Legislativa není jediným nástrojem, který zaměstnávání lidí se zdravotním postižením ovlivňuje. Nesmíme zapomínat na nemalý vliv společnosti – na ochotu zaměstnavatelů zaměstnat člověka se zdravotním postižením, na ochotu ostatních zaměstnanců přijmout mezi sebe spolupracovníky se zdravotním postižením a, pokud to bude potřeba, pomoci jim.

Velká Británie – propojení kvalitní legislativy, komunitních služeb a spolupráce s dobrovolníky

Jednou ze zemí, kde již probíhá proces deinstitucionalizace sociálních služeb
a sociální péče se orientuje na komunitní služby, je Velká Británie. Ani tam se však nevyvarovali chybám jako je např. přestěhování uživatelů služeb z velkých institucí do menších domečků se zaměřením na kvalitu bydlení, ale upozadili nutnost vytvořit podmínky pro včlenění do společnosti – služby poskytované v komunitě, zajištění práce apod.

Tuto skutečnost si však velice rychle uvědomili a chyby začali napravovat.
Od roku 2011 sehrává velkou roli na poli zaměstnávání centralizovaný úřad Odbor práce a penzí (Department of Work and Pensions), který je podřízen Ministerstvu práce a penzí úřad Jobcentre Plus, který plní zejména informační funkci a funkci prostředníka v oblasti zapojení do systému zaměstnávání. Informuje o volných pracovních místech a o dávkovém systému jak pro uchazeče o zaměstnání a pro zaměstnance, tak i pro zaměstnavatele.

Pokud jde o dávky, ve Velké Británii mají několik druhů. Základní dávkou je tzv. příspěvek pro život s postižením (Disability Living Allowance), který je určen všem lidem s postižením, kteří mají problémy s mobilitou nebo potřebují péči jiného.

Výše příspěvku záleží na potřebách a okolnostech každého jednotlivce – klade se důraz na individuální potřeby.

Od roku 2013 bude tento příspěvek nahrazen tzv. osobní dávkou k nezávislosti (Personal independence payment), která bude zaměřena na posílení samostatnosti člověka se zdravotním postižením a bude vázána na rozsah podpory, kterou skutečně potřebuje pro samostatný život vzhledem ke svému postižení, nikoliv na samotnou existenci zdravotního postižení.

Z dávek, které podporují zaměstnanost lidí se zdravotním postižením lze zmínit tzv. příspěvek na zaměstnávání a podporu (Employment and Support Allowance) . I ve Velké Británii funguje systém posuzování práceschopnosti člověka se zdravotním postižením.

Při tomto posuzování jsou dvě alternativy, kam může být člověk přidělen, a sice skupina pracovní aktivity (Work-related activity group) nebo skupina podpory (Support group). Osoby zařazené do první skupiny, budou dále zařazeny do některého z pracovních schémat, osoby z druhé skupiny jsou tzv. „nezaměstnatelné“.

V předchozím odstavci jsme zmiňovali pracovní schémata. Tyto schémata nabízí Odbor práce a penzí a jsou jedním z prostředků, jak zaměstnat lidi se zdravotním postižením.

Nejdůležitějším je tzv. přístup k práci (Access to Work), který je prostředkem k financování asistenta, například pomoc při dopravě do zaměstnání nebo zajištění potřebných přiměřených úprav, kompenzační pomůcky, speciální software apod. O účast v tomto schématu se může ucházet každý člověk se zdravotním postižením, který má zájem zapojit se (nebo se již zapojil) do pracovního procesu.

Zařazení do tohoto schématu je vždy na tři roky, poté je znovu prozkoumáváno. Dalším schématem je např. tzv. volba práce (Work Choice) nebo tzv. residenční rekvalifikace pro dospělé s postižením (Residential training for disabled adults).

Co se nám na systému ve Velké Británii zdá být velikým plusem je fakt, že kromě již zmiňované podpory ze strany státu je zde velká podpora rodiny, zapojení komunity a v neposlední míře velmi rozvinuté dobrovolnictví, které jednak poskytuje službám široké personální zázemí a také pomáhá bourat společenské bariéry.

Nizozemí – komunikace je důležitým nástrojem pro úspěšnou transformaci sociálních služeb

V Nizozemí, kde začal proces transformace sociálních služeb již před mnoha lety, je kladen velký důraz především na přípravu pro budoucí povolání. Ta se projevuje na mnoha úrovních, při práci s lidmi se zdravotním postižením.

Například formou aktivizace směrem k otevřenému pracovnímu trhu, ve vzdělávacích aktivitách ze strany samotných zaměstnavatelů a jejich podpoře ze strany státu, ale také v školském systému, který usměrňuje žáky k získávání pracovních zkušeností již během studia formou různých stáží a prakticky zaměřených předmětů ve školách.

Pokud jde o způsob podpory znevýhodněných osob, existuje zde poměrně propracovaný systém zaměřený na praktické vzdělávání již během školních let. Žáci mohou pracovat a absolvovat praxi ve skutečném pracovním prostředí, kde jim pomáhá učitel (Job assistant), který zároveň funguje jako prostředník pro spolupráci se zaměstnavateli.

Důležitá je tedy komunikace mezi školou a komerčními zaměstnavateli, která zajišťuje žákům dostatečné zázemí pro získávání zkušeností mimo školní lavice.
Jedním z nejdůležitějších nástrojů pro podporu zaměstnávání mladých lidí se zdravotním postižením je tzv. sytém Wajong (Wet werk en arbeidsondersteuning jonggehandicapten).

Jedná se o způsob zajištění příspěvků a podpory směřující k lepšímu přístupu na otevřený trh práce pro znevýhodněné pracovníky. V rámci tohoto systému je každému účastníkovi vypracován plán obsahující důležité podmínky pro zaměstnání, jako například rekvalifikace, podpůrná opatření a jiné. Jedná se o tzv. plán participace.
Wajong je rozdělen na tři části.

Do první části spadají mladí lidé s postižením, kteří mají vyhlídku na pracovní uplatnění, do druhé části pak ti, kteří vzhledem ke stupni svého postižení nebo nemoci nemůžou pracovat vůbec, a do třetí ti, kteří studují, a tak nepobírají invalidní důchod, ale dostávají 25 % minimální mzdy jako příspěvek ke studiu.

Pokud jsou lidé vzhledem ke svému postižení považováni za nezaměstnatelné, pobírají péči (AWBZ) na základě Zákona o výjimečných léčebných výlohách. Jedná se o součást národního pojištění, kterého se účastní téměř každý pracující v Holandsku.

Tato varianta však již bohužel nepočítá se zapojením lidí do otevřeného pracovního prostředí. Proto zde neprobíhají další aktivizace pracovních schopností (pouze například práce terapeutického charakteru).

Na otevřeném pracovním trhu je možné využít pracovní asistenci, kterou zajišťují tzv. neintegrační společnosti. Taková společnost musí mít smlouvu s Úřadem pro zaměstnávání (UWV ). Asistence může být poskytována v rozsahu maximálně 15 % pracovní doby v prvním roce, v druhém roce 7,5 % a 5 % ve třetím roce a následujících letech.

Z nizozemského systému jednoznačně vyplývá snaha o podporu zapojení lidí s postižením do pracovního prostředí a jejich celkové osamostatňování. To je, mimo jiné, možné také díky velmi efektivní spolupráci mezi všemi zainteresovanými články řetězu.

Například komunikace mezi školami a organizacemi samotných zaměstnavatelů, možnosti absolvování různých stáží, spolupráce mezi chráněnými dílnami a komerčními zaměstnavateli je velmi účinná. Tato spolupráce je však také výsledkem velké iniciativy všech zúčastněných, bez které by nebylo možné dosáhnout takových pozitivních výsledků.

Zlepšení situace v oblasti zaměstnávání lidí se zdravotním postižením v České republice by mohla napomoci nejen již probíhající změna legislativy, ale také změna přístupu směrem k přijetí lidí s postižením. Mnoho z nás si neuvědomuje, že lidé
s postižením jsou plnohodnotnými členy společnosti, kteří jsou častokrát nejen schopni pracovat, ale jsou i velkým přínosem jak profesním, tak lidským.

Toto zlepšení není možné uskutečnit bez vytvoření lepší spolupráce
a kvalitního síťování (networkingu) mezi všemi zainteresovanými stranami (škola, rodina, služby, zaměstnavatelé a především samotní lidé s postižením). Aby se toho podařilo dosáhnout, nemalou roli zde musí sehrát osvětová činnost.