Vraždit novorozeňata s těžkým postižením? Tak to jste přestřelil, doktore Mitlöhnere!

Asi jsou někteří z nás nepoučitelní. Je s podivem, že po stále ještě nezapomenutých tragických zkušenostech generací mých prarodičů a praprarodičů se objevují lidé, kteří touží po zdravé společnosti plné normalit. Ve jménu této zdravé společnosti hledají ideál normálního člověka, který bude zárukou její zdravé reprodukce, píše Roman Baláž.

Dokážu si představit debatu o tzv. normálním člověku a jeho přínosu zdravé české společnosti někde u piva v hospodě provozované v oblastech s téměř dvacetiprocentní nezaměstnaností. Co jsem si ale nikdy nedokázal představit, je skutečnost, že si ideologickou snůšku hnoje s argumentací, kterou neuměle vystavěla zřejmě chorá mysl Miroslava Mitlöhnera plná sociálního darwinismu, přečtu v recenzovaném vědeckém časopisu vydávaného Ústavem státu a práva AV ČR.

Je zrůda vůbec lidskou bytostí? A jak s ní tedy nakládat?

Textem K právním a etickým problémům spojeným s narozením těžce malformovaného jedince se jako červená nit line odpor autora k lidem s těžkým zdravotním postižením. Přestože literatura a přejatá slovní zásoba české kulturní oblasti nabízí řadu vhodnějších termínů, užívá autor odborných pojmů jako „malformovaný“ či „vegetace“, které naznačují, jak autor o lidech s těžkým postižením uvažuje.

Hovoří-li o těžce malformovaných jedincích, má přitom na mysli „jedince s natolik výraznými fyzickými anomáliemi, že vylučují splnit ty role, které charakterizují každého člověka jako lidskou osobnost“ (strana 51 textu). Termín malformace podle akademického slovníku cizích slov označuje zejména zrůdný vzrůst nad rámec variability organismu.

Narozené i ještě nenarozené děti s těžkým fyzickým postižením jsou pro Mitlöhnera jednoduše zrůdami (ostatně slova se slovním základem zrůda užil autor v článku jedenáctkrát), které po narození nežijí, ale vegetují. Termín vegetace užívají biologové, když popisují zejména růst rostlin a někdy i živočichů.

Hanlivého vegetovat se ale často užívá pro označení živoření či mizerného žití. Autor, vycházejíce ze sokratovských ideálů zdravého těla a zdravého ducha, předpokládá, že dítě s těžkým fyzickým postižením je postiženo i mentálně a není tedy schopno „reflektovat na svůj život a existenci“ (strana 51).

Pro zřejmě extra-vytříbené estetické oko Mitlöhnerovo je těžké fyzické postižení dětí problémem natolik závažným, že je třeba jej radikálně řešit. „Nemá přece smysl prodlužovat život novorozence, který přišel na svět jako monstrum.“ (strana 51) Jak toho ale dosáhnout? Mitlöhner na základě doporučení velikánů historie, z nichž mimochodem notně čerpal i sociální nacionalismus (před)válečného Německa, má jasno: nedovolit narodit či zabít!

„Lékař, vedoucí porod těžce malformovaného jedince, by měl být oprávněn o dalším postupu rozhodnout sám nebo po konzultaci s vedoucím pracoviště či specialistou z oboru pediatrie, avšak zásadně bez vyjádření či stanoviska matky či rodičů (…). Nelze ztrácet ze zřetele psychický stav rodičky takovéhoto těžce malformovaného jedince, která se spíše vyrovná se sdělením o narození mrtvého těžce malformovaného jedince, než se zprávou o narození takovéhoto jedince, který však žije bez šance na sebemenší změnu k lepšímu.“ (strana 51)

Smrt podaná z rukou lékaře, který se nemusí nikoho ptát, zda může zabíjet, by měla být legitimní. Jen je podle autora třeba, abychom připravili legislativní prostředí tak, aby lékař nebyl vrahem. Úkolem medicíny přece není „prodlužování nebo podporování čisté biologické existence jedince“ (strana 53), proto musíme podle autora překonat emocionální a etické zábrany a směřovat k zítřkům, kdy medicína bude v zájmu společnosti na zdravé populaci aktivně zabraňovat narození dětí s těžkým fyzickým postižením a ty, kterým v tom nezabrání, prostě odstraní po jejich narození.

Takhle tedy ne…

Jako vedoucí a sociální pracovník služby osobní asistence jsem svého času pomáhal integrovat do „Mitlöhnerovy zdravé populace“ dvacet dětí a mladistvých, kteří podle něj nemají právo na život.

Byl mezi nimi například i mladý muž, kterému lékaři po narození předpovídali maximálně tři roky života. Zemřel ve svých sedmnácti letech a zanechal po sobě mnoho hezkých vzpomínek v hlavách rodičů a zcela výjimečně sociálně vybavené sourozence. Takto naplnila lidskou existenci lidská bytost, kterou Mitlöhner nazývá zrůdou!

Proč tento slovník? Proč ta neúcta k lidskému životu? To tolik Mitlöhnerovi vadí, že lidé s těžkým fyzickým postižením existují? Místo toho, abychom po letech komunismu a životu na periferii společnosti hledali způsob, jak lidem s postižením pomoci žít běžný život, budeme hledat způsoby, jak zajistit jejich nenarození či rychlou smrt?

Budeme podobně postupovat i u lidí po úrazech páteře? Radši dvacetiletého mladíka po autohavárii, ze kterého se během dvou tří sekund stane kvadruplegik závislý na péči druhých, zastřelíme, než bychom mu umožnili se vrátit do života?

To ve jménu zdravé populace naženeme ty, kteří nebudou naplňovat fyzické definiční znaky vhodného člena, do sprch bez vody? Toto už tady bylo, pane Mitlöhnere, a neradi na to vzpomínáme!

Výzva akademické obci

Na závěr jen stručně zmíním fakt, že Miroslav Mitlöhner předmětný text publikoval již v roce 1986.

Z hlediska plagiátorství jde tedy o dvojí uplatnění jednoho výsledku, které je o to horší, že pro opisování sebe sama zneužil prostředky projektu Rozvoj a podpora multidisciplinárního vědecko-výzkumného týmu pro studium současné rodiny na Univerzitě Hradec Králové (RODINA-UHK-CZ.1.07/2.3.00/20.0209).

Tento fakt dokazuje, že nejde o nějaké dočasně pomatení mysli autora, ale je spíše součástí jeho světonázoru. Rozhodně jde o další faktor, který bude ovlivňovat naše uvažování o odborné způsobilosti Miroslava Mitlöhnera zastávat níže uvedené pracovní pozice a funkce.

Autor předmětného textu, JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc. je ředitelem Ústavu sociální práce Univerzity Hradec Králové, členem redakční rady časopisu Prevence a členem vědecké rady Ministerstva práce a sociálních věcí ČR pro sociální práci.

Jako člověk, otec tří dětí a manžel, občan ČR, člen akademické obce sociálních pracovníků a sociální pracovník vyzývám členy akademické obce sociálních pracovníků a příbuzných pomáhajících oborů ke krokům, které povedou k odvolání JUDr. Miroslava Mitlöhnera, CSc. ze všech pracovních pozic a funkcí spojených s tzv. pomáhajícími obory a výukou mladých lidí.

Domnívám se, že člověk, který dlouhodobě zastává výše uvedené postoje, nemůže ovlivňovat výuku a výchovu mladých pomáhajících odborníků a zastávat funkce vytvořené za účelem formovat, rozvíjet a kontrolovat specializované pomáhající obory v ČR.

Roman Baláž je šéfredaktor časopisu Sociální práce.

Text Vraždit novorozeňata s těžkým postižením? Tak to jste přestřelil, doktore Mitlöhnere! je názorem a výzvou Romana Baláže. Nejde o oficiální vyjádření časopisu Sociální práce/Sociálna práca. Redakční rada časopisu se bude touto kauzou zabývat na svém podzimním mezinárodním zasedání a zaujme k ní patřičné stanovisko.

9 Comments on Vraždit novorozeňata s těžkým postižením? Tak to jste přestřelil, doktore Mitlöhnere!

  1. Pokud by pan Baláž o to stál, okamžitě se jako člověk, matka tří dětí, sociální pracovnice a občanka České republiky připojím. Ohavné.
    Připadá mi to v něčem podobné jako když v Irsku objevili ve starém církevním nalezinci kostry týraných novorozenců. Říkala jsem si: jak to bylo možné? Jak se asi nyní musí Irové cítit? Však je o tom natočený film a probíhá o tomto tématu celonárodní diskuse…Ale v Čechách? Říkám si: jak je to možné? Co dnes je všechno možné? Diskuse žádná, sebereflexe žádná.

  2. Díky za tento článek – předmětný text jsem bohužel četl a přiznám se, že se mi u toho obracel žaludek. Nejen jako člověku, který se „zrůdami“ pracuje, ale i jako člověku obecně. Jsem moc rád, že někdo z odborných kruhů proti němu konečně vystoupil.

  3. Ono je to tím, že zmíněný pan doktor je pouze takzvaným odborníkem. V jedné grupě s doktorem Uzlem. Vždyť posuďte sami odbornost např. tohoto textu: planovanirodiny.cz, Co se může stát, http://www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2006013004
    Není se co divit, oba páni doktoři mají na rukou krev mnoha nenarozených dětí, ať už sami nebo ideologicky-zprostředkovaně. Organizace Planned parenthood, jehož je Uzlovina jen pouhou nicotnou pobočkou organizuje a provádí potraty za účelem výnosného obchodu. U nás zatím na moc překážek nenarazili… až teď.

  4. Nejvtipnější jee příklad jedince co měl žít tři roky a zemřel v sedmnácti, takže prostě vysával společnost a rodinu o 14 let déle… tihle „lidé“ nikdy nebudou pro civilizaci přínosem, pokud někdo nechce si takovéto novorozeně nechat měla by mu být dána možnost nějaké pomoci společnosti a zbavení se toho a pokud má potřebu si takovéto novorozeně nechat je to jen a jen na něm a neměla by mu rozhodně být poskytnuta jákákoliv podpora. Zvýhodňovat nepřispívající rozvoji na úkor těch přispívajících je sebedestruktivní. Bohužel tento fakt si dnešní ze všeho pomáhání připosraná společnost uvědomí až s příchodem nějaké globální katastrofy. Smutné.

    • Vždycky tu takoví lidé byli a leckdy dokázali víc, než byste dovedl odhadnout-třeba i tím, že byli někomu „na obtíž“. Můj syn se narodil po špatně vedeném porodu ochrnutý na půl těla. Protože jsem však na vlastní oči viděla svou tetu láskyplně pečovat o těžce postižené miminko, zatímco všichni tlačili, ať „to“ dá do ústavu, vrhla jsem se na vojtovy cviky a nedělala skoro nic jiného. Dnes je vedoucím skupiny ajťáků a sportuje, po roce už rehabilitaci nepotřeboval. To už jsem věděla třeba o celiakii, že její včasné odhalení a léčení by umožnilo v 80.letech normální život nejméně 1/3 mentálně postižených v ústavech. Vojtova metoda by postavila na nohy mnohem více dětí – můj syn inspiroval několik rodin, aby přestaly odmítat „mučení“ a cvičily s dětmi přes jejich křik. Stále víme málo na to, abychom se zbytečně nezbavovali schopných lidí, co jen potřebují pomoci. Třeba ten někdejší Sloní muž s malformacemi tváře, co se dal k cirkusu, mluvil několika jazyky a byl hodně vzdělaný. Je mi líto, ale do skupiny Vašich rázných řešení spadá i to, jak se zbavit kohokoliv nemocnějšího i v pozdějším věku a dospělosti. Skutečně jsme jenom tak silní a schopní, jak se dovedeme postarat o ty nejslabší. 🙁
      Nezapomeňme ani na to, že např.lidé s Downovým syndromem v péči rodiny už dokázali i vystudovat práva, u nás vyšla sbírka básní Češky, dovedou se starat o domácnost a pod. Ti by přitom byli na řadě mezi prvními.

    • Vždycky mě potěší, když někdo sdílí můj názor a nepřipadám si jako jediné bezcitné monstrum. Přesně jste to vystihl slovem sebedestruktivní. Lidská společnost staví a bude stavět blaho jedince nad blaho společnosti, ať už tu máme tyto jedince nemocné, nebo i ty, kteří vědomě společnosti škodí. Prostě kdo není přínos, nebo je dokonce škodlivý, měl by být eliminován. Jsem ráda, že existují lidé, které něco takového konečně aspoň napadlo, i když s prosazením to bude bohužel o mnoho těžší…A samozřejmě nepodporuji trýznění takovýchto lidí bez vody a jídla, nahé, dny i týdny stojící na tvrdé zemi, proboha, to jsme zase úplně někde jinde. Nemluvme o vraždě, ale o prosté a bezbolestné eutanázii.

      • Pro Vaše příspěvky je typická bezcitnost, neschopnost empatie – a to je podle mého názoru stejně společensky mnohem nebezpečnější než intelektuální nebo tělesné postižení. Zájem společnosti zde není s vysokou pravděpodobností motivem, ale zástěrkou skutečného motivu.

    • A jéje máme tu opět člověka co bude hodnotit kdo a jak a čím je společnosti přínosný a na základě toho jestli má vůbec právo žít.

  5. Článek je dosti kontroverzní, dotýká se citlivého tématu. Pominu-li fakt, že na Univerzitě která má nějakou úroveň by neprošel ani jako pouhá seminární práce nebo příprava na hodinu, tak jeho myšlenka je naprosto odsouzení hodná. Vůbec si dovolit přemýšlet o tom, že by byli rodiče dítěte zcela vyloučeni z rozhodování a že by snad byly matky NUCENY podstupovat UTP na základě rozhodnutí lékaře. Takovýto zásah do práv matky potažmo obou rodičů je naprosto nepřípustný. Je mi velmi líto, že česká společnost je pořád velmi benevolentní k takovým to názorům jak ostatně ukazují diskuze na serverech, které o tomto článku informovaly. Už dnes je ČR kritizována za to, že je zde kladen velký důraz na prenatální diagnostiku, že jsou těhotné ženy zbytečně stresovány a že rodičům je jako jediná možnost po zjištění možného postižení nabízen potrat. Nedokážu si představit, jak by na ČR bylo pohlíženo, kdyby se „ven“ dostalo to, že tu mohl být publikován takový článek a že s ním dokonce nemalá část veřejnosti souhlasí.

Comments are closed.