Vracející se otázka NZDM

<%image(ceska-asociace-streetwork.gif|137|50|Česká asociace streetwork)%>

„Problém nízkoprahových zařízení pro děti a mládež je, že pracovníci přesně nevědí, s kým mají pracovat, proč s ním mají pracovat a jak s ním mají pracovat.“

Zajímavý rozhovor Aleše Herzoga s Janem Syrovým nabízí webové stránky České asociace streetowork. Přinášíme krátkou ukázku.

Z vedoucího K-centra jsi se stal vedoucím nízkoprahového klubu. Můžeš porovnat tyto dva typy služeb?

Základní rozdíl mezi kontaktním centrem a NZDM je dle mého tento: V kontaktním centru pracovníci přesně vědí, s kým mají pracovat, proč s ním mají pracovat a jak s ním mají pracovat. V NZDM to bohužel tak není.

Příkladem je neustále se vracející otázka zařazení volnočasových aktivit v rámci NZDM. Tedy zda je to prostředek, či cíl. Myslel jsem, že jsme to již společně v rámci pojmosloví a odborných diskusí vyřešili, ale bylo to pouze zdání.

Dále mně velmi zaráželo a zaráží, jak veliká je fluktuace zaměstnanců v NZDM. Jedná se většinou o mladé lidi, kteří velmi rychle odcházejí. Dochází pak k takovým extrémům, že za zkušeného pracovníka je považován ten, kdo pracuje v NZDM více jak rok a půl. To je přinejmenším úsměvné. Pracovník po roce a půl je stále učícím se začátečníkem, nikoliv zkušeným pracovníkem.

Jak se stavíš k „sociálně pedagogickému“ pojetí nízkoprahových klubů, či pojetí, které z nich dělá v podstatě „zázemí“ pro dospívající, které v sobě má jak trávení volného času, tak prvky sociální a komunitní práce?

Je mi bytostně blízké pojetí sociálních služeb tak, jak je definováno ve standardech kvality. Sociální služby nemají nahrazovat běžný způsob života, nemají uměle vytvářet „zázemí“, naopak, mají umožňovat lidem žít co nejvíce nezávisle na systému sociálních služeb.

Nevěřím, že mladí lidé potřebují vytvářet prostor, aby mohli dospět. Oni to umí docela dobře i bez nás. Nevěřím, že mladí lidé potřebují pomoci s trávením volného času.

Abych předešel mylným interpretacím, já nenavrhuji volnočasové aktivity v NZDM zrušit, pouze je navrhuji důsledně personálně, organizačně i finančně oddělit od sociálních služeb. Pracovník nebude muset nesmyslně aplikovat standardy kvality sociálních služeb na hraní fotbálku.

Když přemýšlím o Tvém konceptu odbornosti a podobnosti, napadá mne, zda ten Tvůj „odborník“ nemá velmi ztíženou pozici pro komunikaci se svými potenciálními klienty díky vrstevnické konformitě. Jeho slovo pro potenciální klienty má mnohem menší váhu než slovo jejich vrstevníků či „vzorů“…

O váze slova pracovníka nerozhoduje to, nakolik je blízký svým klientům svým vzhledem či chováním, ale nakolik je ten pracovník schopen navazovat kontakt, získat si důvěru apod., zkrátka rozhoduje o tom jeho odbornost. Jsem přesvědčen, že kdyby v tomto oboru s klienty pracovali lidé ve věku na 40 či 50 let, bylo by to pro nás velmi dobré a užitečné.

Výtah z rozhovoru Aleše Herzoga s Janem Syrovým.
Plné znění článku: Rozhovor s Janem Syrovým. Česká asociace streetwork, 23. 11. 2006.

K tématu

Jan Syrový: Usnadňují volnočasové aktivity sociální práci s klienty?
Organizace sdružující sociální pracovníky a jim podobné