Veřejný pořádek vs. veřejné zdraví

Na otevřené drogové scéně v Praze od května 2009 probíhá poměrně velký konflikt zájmů. Na jedné straně stojí místní samospráva, na straně druhé terénní programy pro uživatele drog občanských sdružení Sananim, Drop In a Progressive, píší pracovníci těchto tří organizací Aleš Herzog, Evžen Klouček a Vojtěch Janouškovec.

Samosprávy městských částí se rozhodly vytlačit uživatele drog z centra Prahy.

Rozhodnutí zasahuje i do práce terénních programů pro uživatele drog.

Jedná se o střet dvou veřejných zájmů: ochrany pořádku a ochrany zdraví.

Otevřená drogová scéna

Procházíte-li v těchto dnech Václavským a Karlovým náměstím, či čekáte-li na autobusovém nádraží Na Knížecí na spoj do Příbrami, při troše pozornosti si všimnete přítomnosti lidí, kteří berou drogy.

Každý den zde tráví čas několik set lidí závislých na omamných a psychotropních látkách, nejčastěji na pevritinu, subutexu, heroinu a benzodiazepinech. Co je sem přivádí?

Především drogový trh, tedy možnost drogy koupit (nebo prodat), v kombinaci s možností „vydělat“ na drogy peníze.

Veřejný pořádek

Vlivem koncentrace uživatelů drog dochází na zmíněných místech k narušování veřejného pořádku. Jde především o trestnou činnost, agresivní chování mezi uživateli drog navzájem či znečišťování veřejných prostor.

Veřejnosti navíc často vadí neskrývaná injekční aplikace (např. na schodech do vestibulu metra), pohozené stříkačky a žebrání.

Nejčastějším způsobem výdělku pro většinu uživatelů drog na otevřené drogové scéně je samotný prodej drog: nepotkáte dealery, kteří nejsou sami závislí. Ti patří až do vyšších pater drogového zločinu. „Na ulici“ téměř každý, který má aktuálně „přebytek materiálu“, prodává.

Dalším zdrojem výdělku je vykrádání aut, krádeže v obchodech (v těch velkých v centru jsou dražší věci a velké množství lidí, krade se lépe) a kapesní krádeže.

Terénní programy

Terénní programy jsou dnes již zákony (108/2006 nebo 379/2005 Sb.) definovaným způsobem odborné pomoci lidem s drogovou závislostí.

Terénní pracovníci docházejí na otevřenou drogovou scénu (tedy mimo jiné do vestibulů metra Muzeum a Můstek) z důvodu, že se zde nachází injekční uživatelé drog. Ti z nich, kteří si pro sterilní injekční materiál jsou ochotni dojít, využívají tzv. kontaktní centra (v Praze jsou provozována 3 centra).

„Cílem terénních programů je volit místa největší koncentrace uživatelů drog.“

Terénní pracovníci vyhledávají uživatele drog, kteří nejsou ochotni pro výměnu nikam dojít, nebo ty, kteří ještě nemají zkušenost s odbornou pomocí.

Ukazuje se, že je velký rozdíl mezi počtem klientů dle toho, kde se terénní programy pohybují: za čtyři hodiny se ve vestibulu Muzeum uskuteční 150 kontaktů a vydá 1100 injekční setů, za budovou Národního muzea je to 50 kontaktů a 550 setů.

Je cílem terénních programů volit místa největší koncentrace uživatelů drog.

Spoluautor článku Aleš Herzog.

Pokud se přesune drogová scéna, jak již se v minulosti mnohokrát stalo (např. z Národní třídy na Hlavní nádraží, z Hlavního nádraží na Muzeum), přesunou se i terénní programy, aby mohly i nadále s touto cílovou skupinou pracovat.

Veřejné zdraví

Injekční užívání drog v sobě obsahuje velký potenciál pro ohrožení veřejného zdraví. Proto také státy vynakládají velké finanční prostředky na protidrogovou politiku.

Jde převážně o zabránění, či omezení vzniku a šíření epidemií infekčních chorob.

V České Republice jsou aktuálně nejvíce hrozícími onemocněními v souvislosti s užíváním drog hepatitida A,B, C, HIV/AIDS, syfilis a tuberkulóza. Tyto nemoci se šíří a ohrožují zdraví majoritní populace.

Léčba již vzniklých onemocnění je velmi nákladná a v tomto směru jsou vynaložené finanční prostředky do programů výměny injekčního materiálu investicí, která se vyplácí.

Terénní programy na otevřené drogové scéně v Praze provádí veřejnozdravotní intervence, které jsou nedílnou součástí přístupu Ochrany veřejného zdraví (viz. Kalina, 2003).

Tento přístup sleduje ochranu celé společnosti především před šířením infekčních chorob. K naplnění tohoto přístupu v praxi dochází prostřednictvím metod a prostředků terénních programů.

Základním cílem v běžné praxi je to, aby všichni nitrožilní uživatelé drog v dané lokalitě měli k dispozici sterilní injekční materiál a dodržovali zásady bezpečnějšího užívání drog a bezpečného sexu.

Potvrzená účinnost výměnných programů

Účinnost výměnných programů potvrzují četné vědecké studie. Světová zdravotní organizace v publikaci „Účinnost programů výměny sterilních jehel a stříkaček při snižování rizika nákazy HIV/AIDS mezi injekčními uživateli drog“ shrnula dosavadní vědecké poznatky ze 48 studií s jednoznačným závěrem:

„Studie, jejichž přehled uvádíme v této zprávě, přinášejí přesvědčivé důkazy o tom, že NSP (výměnné programy) podstatně a s efektivním vynaložením nákladů omezuje šíření HIV mezi injekčními uživateli drog, přičemž neexistují žádné důkazy o tom, že by zvyšovaly injekční užívání drog na úrovni jednotlivců či celé společnosti“.

Programy výměny stříkaček a jehel jsou rozšířeny po celém světě, v roce 2008 nabízelo tyto programy celkem 77 zemí (Cook, C., Kanaef, N.: The Global State of Harm Reduction 2008)

Minimalizace rizik plynoucích z užívání drog (Harm Reduction) je také jedním ze čtyř pilířů české protidrogové politiky, je dlouhodobě prosazována v Protidrogové strategii ČR a Akčním plánu ČR, přičemž je v souladu s koncepcí Evropské unie.

„Přednosti“ otevřené drogové scény

Říká se: všechno zlé je pro něco dobré. Porovnáme-li situaci z hlediska výskytu některých infekčních onemocnění v ČR a v dalších zemích bývalého východního bloku, zjistíme, že výskyt HIV a hepatitidy C je např. v Polsku, na Ukrajině a Rusku řádově vyšší.

V těchto zemích je drogová scéna skrytá, drogy jsou užívány v uzavřených skupinách a převažují represivní přístupy v drogové politice.

Otevřená drogová scéna umožňuje z hlediska uchování veřejného zdraví naší společnosti účinněji působit: uživatelé drog jsou snáze oslovitelní, je možné s nimi komunikovat a předávat informace.

Iniciativa městských částí

V květnu tohoto roku symbolický „kalich trpělivosti“ radnici městské části Prahy 1 přetekl.

Začala důrazně požadovat od městské policie a Policie ČR, aby vůči otevřené drogové scéně zakročila s cílem „vymístit“ drogovou scénu mimo území MČ Praha 1, a především mimo prostory vestibulů stanic metra Muzeum a Můstek.

Na začátku září 2009 se k činu rozhodla také Praha 2, které dala městské policii zadání vytlačit uživatele drog z parku na Karlově náměstí.

Jako poslední se přidala Městská část Praha 5 s požadavkem vytlačit drogovou scénu z lokality na Knížecí.

Načasování těchto aktivit před (následně zrušenými) volbami v říjnu 2009 sice může asociovat spojitost, nicméně je jasné, že snaha městských částí o zajištění veřejného pořadku je legitimním prosazováním zájmů občanů bydlících v daných lokalitách.

Aktivity Policie ČR a městské policie: dosavadní výsledky

Strategie policistů vzhledem k uživatelům drog na inkriminovaných lokalitách obsahuje systematickou hlídkovou činnost, zjišťování totožnosti podezřelých osob a vykazování těchto osob.

V Praze 1 byly tyto aktivity na přelomu září a října podpořeny několika bezpečnostními akcemi zaměřenými na drogy.

Nicméně dosud nedošlo k tomu, že by se otevřená drogová scéna přesunula, s výjimkou parku na Karlově náměstí, kde část uživatelů drog skutečně prostor opustila a část se přesunula k tramvajovým zastávkám a k vestibulu metra. (Je otázka, jestli za to nemůže spíše změna počasí.)

Konfrontace mezi městskými částmi, Policií ČR, městskými policiemi a terénními programy

V září 2009 svolal Úřad MČ Praha 1 jednání, na které pozval jak zástupce nevládních organizací realizujících terénní práci, tak policisty.

„Zástupci městské části požadovali, aby se terénní pracovníci viditelně označili a spolupracovali na přesunu drogové scény tím, že se sami přesunou.“

Zástupci městské části a policisté zde požadovali, aby se terénní pracovníci viditelně označili a aktivně spolupracovali na přesunu drogové scény tím, že se sami přesunou.

V říjnu 2009 vyslovil podobný požadavek i Úřad MČ Prahy 5.

Jednání obou stran nadále probíhá, což je terénními programy oceňováno. Zatím bylo ale pouze dosaženo dohody, že se terénní programy označí.

Řada policistů je k terénní práci kritická

Terénní pracovníci se setkávají s policisty při práci na otevřené drogové scéně dlouhodobě. Jejich názory a argumenty lze shrnout takto:

– uživatelé drog přicházejí a pohybují se na místech, kde jsou terénní pracovníci; přesunem terénních pracovníků se přesunou i uživatelé drog;

– terénní pracovníci by měli mít pro výkon terénní práce na veřejných prostranstvích (typu vestibulu stanic metra) speciální povolení;

– distribucí injekčních setů podporují terénní pracovníci užívání drog;

– velká část injekčního materiálu je injekčními uživateli po aplikaci odhozena a ohrožuje občany (počet nalezených pohozených stříkaček představuje necelé jedno procentu jejich celkového počtu v Praze);

– někteří terénní pracovníci vypadají jako uživatelé drog, a nelze tedy vyloučit, že drogy prodávají;

– výměna injekčních setů na veřejnosti budí veřejné pohoršení.

Terénní programy problém zviditelňují

Někteří policisté se k terénním pracovníkům chovají lépe (více profesionálně), někteří hůře: to můžeme říci i o terénních pracovnících.

Nicméně své zadání zajistit veřejný pořádek v centru města spojují téměř všichni s požadavkem, aby terénní pracovníci v centru města nebyli.

Důvody jsou zřejmé: běžným okem významnou část uživatelů drog, kteří jsou v centru města neustále, nepoznáte.

Ve chvíli, kdy se na místě objeví terénní pracovníci, tak tito lidé popojdou pár metrů a začnou vytahovat injekční stříkačky.

Najednou je zřejmé, že se drogová scéna nepřesunula. Terénní programy problém zviditelňují.

Konflikt zájmů

Je zřejmé, že situace nese rysy konfliktu zájmů. A dokonce dvou ušlechtilých zájmů.

Na jedné straně je zde zájem zajistit veřejný pořádek (aby se občanům žilo lépe, cítili se bezpečněji, aby centrum Prahy bylo reprezentativním místem směrem k turistům).
Nositelem tohoto zájmu jsou drogovou scénou zasažené Městské části a policisté.

Na straně druhé je zde zájem chránit veřejné zdraví (aby se zde více nerozšířil virus HIV, hepatitidy, syfilis, tuberkulóza, aby závislí vyhledali léčbu), jehož nositelem jsou nevládní organizace zřizující terénní programy na otevřené drogové scéně.

Další významné aspekty

Nestátní organizace realizující terénní práci mají svoje jednotlivá zařízení v prostorách pronajatých od městských částí.

„Významným donorem práce s uživateli drog je Magistrát hl.m. Prahy a politici městských částí mají tedy vliv na další financování těchto zařízení.“

Významným donorem práce s uživateli drog je Magistrát hl.m. Prahy a politici městských částí mají tedy vliv (minimálně nepřímo) na další financování těchto zařízení.

Řadoví hlídkoví policisté jsou často velmi nešťastní ze zadání, které mají aktuálně plnit. Místo zaběhlých pochůzek musí nyní „celou směnu“ stát na jednom místě a „na hranici zákona“ vykazovat uživatele drog z těchto veřejných prostor, což se jim ale příliš nedaří.

Možné scénáře vývoje

1. Totální vítězství represe

Vlivem politického a represivního tlaku se povede odstranit Terénní programy z otevřené scény. Neziskové organizace pocítí další penalizace za své aktivity (krácení dotací, výpovědi z prostor).

Důsledky: Zhoršená ochrana veřejného zdraví se zdravotními následky a z nich vyplývající politická odpovědnost.

Riziko epidemie nebo dokonce pandemie infekčních onemocnění a s tím související dramaticky zvýšené finanční náklady na léčebnou péči.

2. Konfliktní soužití

I nadále bude trvat aktuální situace vyhrocených konfliktů mezi policií a pracovníky Terénních programů na otevřené scéně, které v důsledku bude mít vliv na kvalitu poskytovaných služeb a psychohygienu zainteresovaných pracovníků.

Zároveň vlivem tlaku policie se bude stěhovat otevřená scéna po území hl. m. Prahy, k úplnému vymizení scény nedojde (tak, jak známe již z historie v ČR i jiných zemí)

Důsledky: beznadějná situace bez možnosti pozitivního řešení

3. Kultivace otevřené drogové scény

Odpovědní politici, policisté a odborní pracovníci budou pracovat na systémových řešeních negativních dopadlů drogové scény. Dochází k redukci výskytu divoké otevřené scény na nevhodných místech v hl.m. Praze.

Důsledky: Dochází k redukci výskytu divoké otevřené scény na nevhodných místech v hl.m. Praze.

Závěr

Tímto textem chceme přiblížit nejen odborné veřejnosti, co se v těchto dnech na ulicích Prahy odehrává. Chceme vyvolat odbornou diskusi o veřejném pořádku a veřejném zdraví.

Chceme také požádat ty orgány, do jejichž kompetence popsaná problematika spadá, či které se problematikou dlouhodobě zabývají, a které se ještě nevyjádřili (např. Ministerstvo zdravotnictví, Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a další), aby sdělily svá stanoviska.

A chceme vyvolat další aktivity včetně hledání a aplikace systémových řešení (aneb jak efektivně zajistit jak veřejný pořadek, tak ochránit veřejné zdraví).

Příkladem nám mohou být další evropské metropole, např. Utrecht, Zurich, kdy díky součinnosti policie a nestátních organizací došlo k výraznému zlepšení situace na otevřené drogové scéně.

Aleš Herzog pracuje v terénních programech sdružení Sananim. Další jeho články si přečtěte zde.

Evžen Klouček pracuje v TP Drop In.
Vojtěch Janouškovec pracuje v TP Progrossive.