„Getting it right for every child - Učinit to správné pro každé dítě“. Základní myšlenka systému péče o ohrožené dítě ve Skotsku je velmi podobná té české – tedy „vždy jednat v nejlepším zájmu dítěte“.

Nicméně zde podobnost našich systémů končí.

Dokladem toho je i vyjádření skotské sociální pracovnice Gill McMillan: „Myslela jsem, že Česká republika je vyspělou západní evropskou zemí v péči o ohrožené dítě, ale spíše to tu připomíná Albánii...“ Tato slova jsme od ní slyšeli po návštěvě českých rezidenčních zařízení pro děti – kojeneckého ústavu a dětského domova se školou.

Nemyslela to zle, jen přemýšlela, jaký život asi čeká děti a mladé lidi, které a kteří v těchto zařízeních stráví část svého života nebo zde dokonce vyrostou.

Z historie i současnosti skotských služeb

I ve Skotsku existovala velká pobytová zařízení, kam byly umísťovány děti, které z různých důvodů nemohly vyrůstat ve své rodině. Před 30 lety.

Dnes jsou děti umístěné v pobytových zařízeních spíše výjimkou a pokud tomu tak je, tak jim je vždy více než 12 let, samy si život v pobytovém zařízení vybraly či opakovaně selhala péče v rodinném prostředí, vlastním či náhradním.

Skotsko se potýká s podobnými problémy jako Česká republika: drogová či alkoholová závislost rodičů, ztráta zaměstnání, ztráta bydlení, zadlužení rodiny, nevhodné výchovné postupy vůči dítěti, nedostatečná péče o dítě, týrání a zneužívání dítěte v rodině.

Dříve byla většina těchto problémů v rodině důvodem pro odebrání dítěte z rodiny a jeho umístění do pobytového zařízení, s rodinou dítěte se dále pracovalo sporadicky a děti tak v ústavech zůstávaly dlouhodobě.

Změny v systému nastartovalo několik faktorů:

Děti a mladí lidé vyrůstající v ústavní péči po odchodu z ústavu jen obtížně zvládali nároky běžného života, často páchali trestnou činnost, propadali závislostem, nedokázali se postarat o své děti a ty se tak znovu dostávaly do ústavní péče a stávaly se ohroženými;

Celosvětové výzkumy potvrdily, že život v ústavní péči má pro dítě následky v oblasti schopnosti navázat a udržet plnohodnotné vztahy s druhými lidmi;

Finanční náklady na ústavní péči byly mnohem vyšší než na pěstounskou péči poskytovanou v rodině, což významně zatěžovalo státní rozpočet.

Na základě těchto zjištění skotská vláda stanovila jako prioritu zastavit umísťování dětí do ústavní péče, těžištěm systému se stala terénní práce přímo v ohrožené rodině a profesionalizovaná pěstounská péče.

Komunita jako záchranná síť pro rodinu

Za včasné zachycení možného ohrožení dítěte v rodině zodpovídá celá komunita – rodiče, širší rodina, blízcí lidé rodiny, sousedé, dětský lékař, škola, policie.

Vznikne-li podezření, že by dítě a jeho rodina mohla být ohrožena, je povinností členů komunity kolem dítěte zkontaktovat tým sociálních pracovníků pro ohroženou rodinu na místním úřadě.

Ten je zodpovědný za další řešení situace dítěte. Jeho úkolem je v první fázi zjistit co nejvíce informací o možném ohrožení a informovat rodinu o tom, že je takové ohrožení nahlášeno.

Úloha rodiny

Od počátku je rodina vtažená do řešení své situace, také dítě je přítomno všem jednáním, pokud může chápat a rozumět jeho obsahu.

Sociální pracovník úřadu ve spolupráci s rodinou a dalšími subjekty kolem rodiny (lékař, škola, policie) stanoví další plán péče s ohledem na míru ohrožení dítěte.

Prioritní je zajistit dítěti bezpečí a je-li to možné, je vždy preferováno setrvání dítěte v jeho rodině. Pouze ve zvlášť závažných případech, jako je týrání či zneužívání, je dítě z rodiny odebráno okamžitě.

Důvodem k odebrání tedy nejsou sociální důvody, nemusí jím být ani alkoholová závislost jednoho z rodičů, pokud je dítě zabezpečeno dalšími členy rodiny a závislý člen rodiny nastoupí do léčby.

V plánu péče jsou stanoveny úkoly pro všechny zúčastněné strany, je určen také termín vyhodnocení plnění plánu.

Dětská slyšení

Nedaří-li se rodině tento dohodnutý plán plnit a bezpečí dítěte zůstává ohroženo nebo samo dítě ohrožuje bezpečnost svou i svého okolí, je další postup projednán na tzv. dětském slyšení (childern’s hearing).

Slyšení je prostorem pro setkání všech zainteresovaných subjektů na řešení situace dítěte – dítě, rodina, pokud si rodina přeje, tak i přátelé, dále sociální pracovník místního úřadu, škola, příp. i policie a také tři speciálně vyškolení dobrovolníci - porotci z komunity, kteří mají na slyšení rozhodující hlas.

Důležitou roli zastává dětský reportér, který před slyšením shromáždí všechny dostupné informace od všech subjektů k řešení situace dítěte a jeho rodiny. Institut dětského reportéra je zřízen skotskou vládou, zajišťuje tak jeho nezávislost na dalších subjektech.

Dětské slyšení je předstupněm soudního řízení a cílem je tedy nalézt řešení situace rodiny bez nutnosti postoupit věc soudu. Účast rodiny je povinná a dodržování stanovených postupů závazné.

Rodinu při plnění svých cílů, které odvrátí možnost odebrání dítěte, doprovází a také kontroluje sociální pracovník místního úřadu. Je s rodinou v kontaktu tak často, jak to vyžaduje situace, tedy i několikrát týdně, je-li to v zájmu dítěte.

Pokud se rodičům nadále nedaří zajistit dítěti bezpečí a dobrou péči, bývá dalším řešením pomoc pěstounské rodiny.

Formy pěstounské péče

Pěstounská péče ve Skotsku má několik forem a pěstouni jsou pro roli pěstounů důkladně připravováni.

Součástí přípravy je velmi podrobné zmapování jejich motivací k pěstounství, jejich osobního života, důležité je také zjištění názorů již přítomných dětí v rodině a širší rodiny, ověřeny jsou také reference od zaměstnavatele, bývalých partnerů, přátel rodiny.

Celý proces přípravy trvá 5 až 6 měsíců, během této doby se pěstouni dozví všechny potřebné informace o pěstounství a o dětech, které budou potřebovat jejich péči, jsou seznámeni se svými právy a povinnostmi při poskytování pěstounské péče, ujasňují si, pro kterou formu pěstounské péče mají největší předpoklady a kompetence.

Jednotlivé formy pěstounské péče (krátkodobé i dlouhodobé) reagují na potřeby dětí, které nemohou být v péči svých rodičů bez další podpory. Vždy se však hledá taková forma péče, která zajistí dítěti co nejčastější kontakt s jeho rodinou, je-li to v jeho zájmu.

Support and share care – podpůrná a sdílená péče – pěstoun např. pouze dochází do domova dítěte a pomáhá rodičům při péči o dítě.

Respite care – odlehčovací péče - pěstouni se starají o dítě např. o víkendu a rodiče mají čas na odpočinek.

Emergency care – okamžitá péče – pro dítě, které potřebuje zajistit bezpečí v rodinném prostředí okamžitě.

Day care – denní péče – dítě je přes den v domově u pěstounů, kde má své zázemí, rodič během této doby řeší svou situaci, pro kterou u něj dítě nemůže žít trvale.

V některých případech je situace dítěte natolik složitá, že ani za velké podpory není možné, aby dítě zůstalo ve své rodině, se svými rodiči. Pak je vždy první volbou při hledání nové rodiny pro dítě širší rodina dítěte, tedy příbuzenecká pěstounská péče (tzv. kinship care).

Nefunguje-li ani tato možnost, pak se hledá pěstounská rodina na dlouhou dobu (tzv. long term care) a v případě, kdy je zcela nemožný návrat dítěte do jeho rodiny, tak adoptivní rodina.

Ve Skotsku je ale rozdíl mezi adopcí a pěstounskou péčí minimální, i na adoptivní rodinu je kladen nárok zajistit dítěti kontakt s jeho rodinou, je-li to v zájmu dítěte.

Standardy pěstounské péče

Pěstouni ve Skotsku jsou povinni dodržovat Národní standardy výkonu pěstounské péče.

Tyto standardy stanovují pravidla, jak má být péče dítěti poskytována, jaké vzdělávací povinnosti pěstouni mají, na jaké služby mají nárok.

Pěstouni zde působí jako osoby samostatně výdělečně činné, sami si platí zdravotní a sociální pojištění. Aby byla rodina finančně dobře zabezpečena, musí jeden z páru chodit do běžného zaměstnání, druhý vykonává profesi pěstouna a zůstává s dítětem či dětmi doma.

Pouze u velmi zkušených pěstounů, kteří pečují o děti s velmi náročnými problémy a postiženími, je finanční ohodnocení tak vysoké, že mohou zůstávat doma oba pěstouni.

I ve Skotsku je pobytová péče nejdražší

Pobytová zařízení jsou nejdražší formou péče o děti a mladé lidi. Tato forma péče je zvolena ve chvíli, kdy si dítě starší 12 let přeje být v takovém zařízení a odmítá žít v rodině, pěstounská péče opakovaně selhala a pro dítě se jeví jako nejlepší možnost žít v zařízení tohoto typu, které mu zajistí bezpečí nejlépe – i vzhledem k počtu profesionálů, kteří jsou v tomto zařízení dítěti k dispozici.

Pobytové zařízení se podobá běžnému rodinnému domu, žije v něm společně 6 až 8 dětí, na směny se o ně stará kolem 15 zaměstnanců.

Doporučení pro český systém

Sociální pracovníci ze Skotska, kteří se seznámili s českým systémem péče o ohrožené dítě, navrhli ministerstvu práce a sociálních věcí opatření podobná těm, která před 30 lety vedla k transformaci ve Skotsku a která byla uvedena v úvodu tohoto článku.

Ministerstvo práce a sociálních věcí bude muset spojit své síly s dalšími ministerstvy, která se podílejí na péči o děti, a začít Národní akční plán k transformaci systému péče o ohrožené dítě skutečně realizovat, nejen o této transformaci veřejnost informovat.

Ria Černá, vedoucí Centra náhradní rodinné péče Amalthea.