Rozbor nákladů jednotlivých typů služeb péče o ohrožené děti

Více než rok od nabytí účinnosti novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která přinesla zásadní změny do systému péče o ohrožené děti, je vhodnou příležitostí pro aktualizaci ekonomických dat a revizi údajů o nákladovosti jednotlivých typů služeb. Vyhodnocení nákladů jednotlivých typů péče popisuje Miloslav Macela.

Přinášíme hlavní teze obsáhlého článku, který rozhodně stojí za přečtení.

Pěstounská péče

Průměrný počet dětí v tomto typu náhradní rodinné péče činil v průběhu roku 2013 12 376 dětí.[3] Měsíční náklady státu na jedno dítě v pěstounské péči tedy činily 15 220 Kč (182 651 Kč ročně). I přes výrazné meziroční navýšení je pěstounská péče nejen z hlediska dopadu na dítě, ale i ekonomiky nejvýhodnějším typem péče o dítě, které je nuceno opustit svou vlastní rodinu. Dražší jsou i tzv. zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP), kde stát přispívá každý měsíc částkou 22 800 Kč na jedno dítě. Největším provozovatelem těchto zařízení je Fond ohrožených dětí (tzv. Klokánky) s 50 % podílem v tomto segmentu pobytových služeb pro děti. Celkové výdaje státního rozpočtu na tento typ služeb činí 300 mil. Kč, jejich celková kapacita je 1250 lůžek (s průměrnou obsazeností v počtu 1170 dětí).

Školské ústavy

Průměrné měsíční náklady na dítě ve školských zařízeních činí měsíčně 37 358 Kč. Krajským a soukromým zařízením (dětským domovům) je poskytováno 24 480 Kč na dítě měsíčně, u státních zařízení činí náklady 36 246 Kč měsíčně v případě dětských domovů se školou, 60 986 Kč u výchovných ústavů (započteme-li dobu na útěcích, jde o 78 465 Kč měsíčně) a stěží uvěřitelných 95 929 Kč (!) měsíčně u dítěte umístěného v diagnostickém ústavu. Právě zde je možno nalézt zdroje pro tolik potřebnou terénní depistážní a diagnostickou práci, zvláště, když nový občanský zákoník a novela zákona o výkonu ústavních a ochranné výchovy zásadně mění roli diagnostických ústavů v systému. Do konkrétních zařízení bude děti napříště umisťovat soud, diagnostika pak bude probíhat již přímo v dětském domově. Děti se tak vyhnou změně prostředí několika ústavů.

Zdravotnické ústavy

V kojeneckých ústavech umístěno 1397 dětí. Průměrné měsíční neinvestiční náklady na jedno dítě umístěné do kojeneckého ústavu činí minimálně 46 667 Kč.

Závěry

Přímá podpora rodin formou systematické sociální práce tedy stále představuje nejefektivnější formu pomoci. Pokud dítě přesto musí opustit rodinu, je z hlediska všech faktorů (vývojově psychologického, sociálního, ekonomického atd.) nevhodnější formou náhradní rodinná péče. Dosavadní systém založený na nadužívání ústavní péče se jeví jako překonaný nejenom z hlediska vědeckých poznatků o dopadech tohoto typu péče na vývoj dítěte, ale i z hlediska ekonomického. V posledních letech se prohlubuje rozpor mezi zvýšenou potřebou nedostatkových (a přitom z hlediska nákladů velmi nízkonákladových terénních a ambulantních služeb) a přebujelou sítí velmi drahých pobytových zařízení. Přitom je zřejmé, že významnou část zdrojů (lidských, materiálních a finančních) lze využít právě pro tento chybějící typ služeb. Další kroky ve změnách systému péče o ohrožené děti by se proto měly zaměřit tímto směrem.

Zdroj: denik.obce.cz