Rizika a přínosy zákona pro sociální pracovníky? Ne úplně dobře položená otázka!

Od ledna 2014 se k mé veliké radosti začaly u kulatých stolů, na internetových stránkách a v neformálních diskusích objevovat jasně formulovaná stanoviska sociálních pracovníků k připravovanému zákonu o sociálních pracovnících. Nepřekvapilo mně, že jsou to často stanoviska negativní, píše Libor Musil.

Libor Musil
Libor Musil

Sociální pracovníci různými způsoby vyjadřují obavy z toho, že se zákon stane nástrojem další, už tak dost těžko snesitelné regulace jejich běžné pracovní činnosti.

Snahou uniknout před dalšími závazky, předpisy a zlovůlí těch, kdo „ovládnou“ komoru a budou sociálním pracovníkům diktovat, co a jak mají „správně“ dělat, se kritici návrhu zákona liší od jeho zastánců. Ti hledají spíše důvody, proč je zákon třeba chápat jako užitečné opatření.

V jednom se však obě skupiny neliší: Kladou si otázku, v čem spočívají rizika nebo přínosy připravovaného zákona pro sociální pracovníky. Otázka je to důležitá, myslím však, že se ptá pouze na jednu stranu mince. Na její druhé straně je podle mě otázka: V čem spočívají rizika a přínosy připravovaného zákona pro stávající a potenciální klienty sociálních pracovníků?

Myslím, že při posuzování rizik a přínosů zákona by měly sociální pracovníky zajímat zájmy těch, kterým může zákon prospět nejvíce: lidem, kteří nezvládají nesnáze při jednání s úřady, věřiteli, lichváři či zaměstnavateli, neví si rady ve vztazích s blízkými, učiteli, lékaři, poskytovateli bydlení apod., nikdo jim však nepomůže, protože sociální pracovníci jim nejsou dostupní.

Proto, že nejsou tam, kde tito lidé žijí. Nebo proto, že sociálním pracovníkům jejich zaměstnavatelé nedovolí pomáhat klientům s problémy, o kterých je výše řeč.

Nebo proto, že jim sociální pracovníci pomoc s problémy ve vztazích s úřady, věřiteli, učiteli, lékaři, poskytovateli bydlení… nechtějí nebo neumí poskytovat. Nebo proto, že si potenciální klienti o jejich pomoc neumí říct, protože jim nikdo neřekl, že je to vůbec možné.

Uzákonění profesní komory by sociálním pracovníkům dalo příležitost získat větší kontrolu nad pravidly diskuse o sociální práci, jejích cílech, společenském poslání, problémech lidí a způsobech jejich řešení.

O tom, kdo tuto kontrolu získá, by se v případě schválení zákona rozhodovalo během vyjednávání o ustavení orgánů komory. Převzetí kontroly nad pravidly diskuse by sociálním pracovníkům, pokud budou při vyjednávání aktivní, umožnilo nastartovat vyjednávání mezi sociálními pracovníky navzájem, se státní správou a zaměstnavateli o možnostech, jak poskytnout pomoc lidem, kterým se zatím pomoci sociálních pracovníků nedostává.

Pokud nebude otázka rizik a přínosů zákona pro potenciální klienty zahrnuta do diskuse, bude to diskuse neúplná a zkreslená. Myslím, že zákon tady nemá být pro sociální pracovníky, ale pro sociální pracovníky, kteří chtějí pomáhat klientům a lidem bez pomoci.

Libor Musil je profesor Masarykovy univerzity, sociální pracovník – vysokoškolský učitel, výzkumník, člen redakční rady časopisu Sociální práce/Sociálna práca, předseda Vědecké rady MPSV ČR pro sociální práci.

L. Musil: související články a videa