"Prostor pro výsledky výzkumu, pro analýzy a praktické zkušenosti"

Rozhovor s Martinem Smutkem z Katedry sociální práce a sociální politiky Univerzity Hradec Králové o konferenci Hradecké dny sociální práce.

Co jsou Hradecké dny sociální práce?

Hradecké dny sociální práce jsou konferencí se stále se rozšiřující mezinárodní účastí, kterou pořádá Katedra sociální práce a sociální politiky Univerzity Hradec Králové. Konference je naším pracovištěm pojímána jako celorepublikové oborové fórum pracovníků ve vzdělávání i praxi sociální práce.

Tuto konferenci pořádáme jednou ročně, vždy v podzimním termínu. Již od druhého ročníku se ustálil formát dvoudenní akce, respektive jeden a půl dne, zpravidla se jedná o pátek a sobotu. V letošním roce připravujeme již pátý ročník. Konference je otevřená pro všechny zájemce z řad odborné veřejnosti a jedná se o aktivitu jednoznačně neziskového typu, jejíž úspěch v zásadě závisí na nadšení a osobním nasazení pracovníků Katedry sociální práce a sociální politiky.

Jak vnikly, jaká je jejich hlavní myšlenka?

Před pěti lety jsme uspořádali malou konferenci zaměřenou na aktuální otázky sociální práce a pojali jsme ji jako pilotní „minikonferenci“, při níž jsme si chtěli ověřit jednak naše organizační kapacity připravit a zvládnout – prakticky bez finančních prostředků – veškeré záležitosti spojené s takovouto akcí, a také si ověřit zájem ze strany praktikující odborné veřejnosti a z akademické půdy.

Ohlasy účastníků prvního ročníku byly velmi příznivé a nejde z mé strany o žádnou sebechválu, když řeknu, že předčily naše očekávání. Od účastníků prvního ročníku se nám totiž dostalo explicitní slovní podpory při pořádání akcí podobného typu a dokonce spontánně a jednohlasně zazníval zájem účastníků o ustálení této akce do podoby každoročního pravidelného setkávání. Jednoznačně se tedy potvrdilo, že akce podobného typu v České republice do té doby chyběla a že má naději na dlouhodobější smysluplnou existenci.

Reakce z prvního ročníku jsme si vzali k srdci a snažíme se (i nadále jen s minimálními finančními prostředky, byť s laskavou finanční podporou ze strany Královéhradeckého kraje) zaplňovat každoročně ono bílé místo v podobě každoročního pravidelného odborného fóra lidí, pohybujících se v oboru aplikovaných sociálních věd.

Hlavní myšlenkou konferencí je již od počátku poskytnout prostor pro odborníky v dané oblasti prezentovat jak své výzkumné výsledky a analýzy současných problémů či trendů, tak i bezprostřední praktické zkušenosti. Ač se každoročně konference koná na vybrané téma, tento hlavní cíl je pochopitelně vždy stejný.

Jako náš dlouhodobý cíl pak osobně vidím vůli dostat konferenci do širšího povědomí odborné veřejnosti a docílit stavu, kdy se může kdokoli z odborníků spolehnout na to, že příští rok opět bude přehodit možnost své výsledky a zkušenosti prezentovat na této akci. A také, že se naše akce stane stálým a spolehlivým prvkem oboru sociální práce v České republice, který v zásadě pomáhá rozvíjet teorii jak v reakci na praktické zkušenosti, tak i v reakci na empirické a teoretické analýzy soudobé české společnosti.

Jeden ze záměrů Hradecký dnů je propojovat teorii sociální práce s její praxí? Co pro to děláte a jak se vám to daří?

Pro spojení teorie s praxí nelze udělat nic jednoduššího než zprostředkovat dialog mezi praktiky a akademiky – předpokládám teď, že pod pojmy teorie a praxe vidíte právě tento vztah, protože většina lidí to přesně tak chápe.

Každoročně se konference účastní obě zmíněné skupiny odborníků v přibližně vyrovnaném poměru 50:50. Lze vždy logicky očekávat, že aktivně s nějakými tématy vystoupí více zástupců akademické sféry, v následných diskusích a pak také v neformálních diskusích v průběhu coffee breaků (a tyto neformální diskuze obzvlášť zdůrazňuji) však probíhá živá polemika. Nejednou už jsme zde však byli i svědky otevřené polemiky ve velmi „bojovném“ duchu i v rámci formální diskuse na otevřeném fóru.

Určitě nemusím zdůrazňovat, že podobné momenty jsou kořením a vlastně i smyslem konferenčního setkání. Ale přece jen si neodpustím k tomuto ještě jednu poznámku. Většina zdánlivých sporů mezi praxí sociální práce a její akademickou sférou se nakonec projeví jako v zásadě komunikační nedorozumění, kdy každá ze stran používá pro stejnou věc odlišný jazyk.

Dle mého osobního názoru vedou tyto diskuse k vzájemnému obohacení obou stran, nemají nikdy vítěze ani poražené (proč bychom přece měli z oblasti společného zájmu dělat bojiště) a navíc můj osobní postřeh je takový, že výsledkem téměř každé takové diskuse či polemiky je prohloubení vzájemného respektu obou zúčastněných stran.

Aby však tyto mé úvahy nevyznívaly jako pohádka s dobrým koncem, musím být objektivní a zmínit, že některé diskuse v minulosti v nalezení společné řeči nevyústily. Ovšem i to je významným krokem a smyslem podobných setkání, působí to jako hnací motor pro všechny zúčastněné, aby se nad diskutovanou problematikou zamysleli a např. i veřejně s daným tématem vystupovali.

Pro teorii sociální práce to jsou významné pozitivní stimuly, jelikož umožňují popsat a charakterizovat různé přístupy k praxi sociální práce a připravit ve vzdělávacím procesu na odlišné podmínky v praxi i budoucí generaci sociálních pracovníků. Zde narážím na jasně rozlišitelnou praxi profesionálního, administrativně-byrokratického a filantropického typu sociální práce.

Nalézt společnou řeč mezi těmito různými pohledy na sociální práci je obtížné a nelze s jistotou říci, zdali je to vůbec možné. Proto každý ucelený postoj, názor, diskusní příspěvek, či jen obecně pronesený postřeh může docela zásadně posunout kupředu celospolečenkou diskusi o roli sociální práce. Věřím, že Hradecké dny sociální práce v tomto ohledu odvádějí kus práce a ve svém cíli propojovat teorii s praxí neselhávají.

Vidíte Hradecké dny také jako příležitost přinést studentům a studentkám nové myšlenky a zajímavé lidi? Co děláte pro větší účast studentek a studentů na konferenci?

Odpověď na tuto otázku je zcela jednoznačná. V očích mnoha studentů jsem za posledních pět let spatřil záblesk skutečného a nehraného zájmu, když z našich úst zazní, že se konference zúčastní nositelé tak známých jmen, jako je Matoušek, Musil, Navrátil, které studenti do té doby znají jen z učebnic (zmínil jsem jen některé z našich předních autorů, kteří již naši konferenci v minulosti navštívili, či ji navštěvují pravidelně).

Díky naší jazykové spřízněnosti se Slovenskem je pravidlem, že se mají studenti možnost každoročně seznámit i s tamními předními odborníky a díky naší vzájemné výměně studijních materiálů a publikací pak mohou naši studenti využívat i širší škálu literatury – bráno nejen kvantitativně, ale též kvalitativně, jelikož zahraniční publikace někdy přinášejí pohled na sociální práci, který není u nás obvyklý, ba s ním někdy i nesouhlasíme.

Ale právě toto v zásadě obor sociální práce potřebuje nejvíce – šíři pohledů na problematiku a jejich vzájemnou konfrontaci. No a to byla řeč jen o „známých“ jménech z akademické půdy, na které je možné studenty „nalákat“. Pak je také samozřejmé, že odborníci z praxe svým vystoupením či diskusemi připoutají pozornost našich studentů a mnohdy to vede i k uzavření neformálních dohod o jejich vzájemné spolupráci např. ve formě studentských praxí, ale také dobrovolnické činnosti.

Pokud jde o druhou část položené otázky, tedy zdali jsou Hradecké dny sociální práce také příležitostí prezentovat studentům nové myšlenky, necítím už potřebu to výrazněji rozvíjet. Považuji totiž za automatické, že se s pořádáním konference toto pojí. Je to jeden z cílů, který je naplňován právě konfrontací různých pohledů a přístupů a třeba i plamennou diskusí. Navíc z každého ročníku konference vzniká sborník textů, který pak do určité míry působí na našem pracovišti i jako studijní materiál.

Blíží se pátý ročník konference, je to pro vás podnět k promýšlení, co z vašich záměrů se ujalo a co ne?

Musím říci, že otázky tohoto typu jsou nejsložitější. Pochopitelně podnětů k zamyšlení při půlkulatém výročí konference je hodně. V prvé řadě mám dojem, že se nám již podařilo konferenci institucionalizovat tak, že se o ní v prvé řadě mezi vzdělavateli v celé české republice i na Slovensku obecně ví.

Bohužel mám dojem, že se ještě nepodařilo touto akcí oslovit úplně všechna vzdělávací pracoviště v České republice (možná paradoxně na Slovensku snad v tuto chvíli už ano). Zvláště je z mého pohledu škoda relativně malé účasti pracovníků z vyšších odborných škol sociálního zaměření, jelikož obvykle připravují své studenty v těsnějším sepjetí s praxí než je tomu na ryze univerzitní půdě a jejich zkušenosti a postřehy jsou proto velmi cenným mezičlánkem mezi ryze výzkumnou, akademickou půdou a praxí. Tato drobná úvaha je pouze mým vnitřním bilancováním, rozhodně to neznamená, že by se zástupci vyšších odborných škol na naší konferenci vůbec neobjevovali.

Pokud jde o odbornou praktikující veřejnost, její šíře je taková, že by ambice oslovovat celou republiku nebyla pochopitelně vůbec reálná. Oslovovat různé organizace minimálně v Královéhradeckém kraji se nám snad daří relativně dobře.

Kde vidíte Hradecké dny sociální práce za dalších pět let?

Tato otázka je ještě obtížnější než předchozí. Prvních pět let znamenalo dynamický vývoj a získání jisté organizační či pořadatelské rutiny. Osobně bych si přál pro následujících pět let zachovat podobného, v zásadě z naší strany dobrovolnického, ducha celé akce jako tomu bylo doposud.

Budu opakovat myšlenky již vyslovené, když zmíním, že mým přáním je vytvoření stálého odborného fóra v oboru sociální práce a sociální politiky a vytvoření takové konferenční tradice, která by mohla vést i k postupnému budování její celorepublikové prestiže. Ve finále by jistě nebylo od věci moci při desátém ročníku bilancovat právě v tomto duchu a docílit stavu, kdy přední odborníci už dlouho dopředu počítají s prezentací svých nejdůležitějších zjištění a novinek právě na podzim na tomto našem fóru a pravidelné publikační výstupy z konference se stávají tím nejrespektovanějším, co lze vůbec v oboru nalézt.

Hradecké dny sociální práce

V. Hradecké dny sociální práce

Rozhovory

S Martinem Smutkem o Hradeckých dnech sociální práce
V sociální práci tvoří velkou část činnosti „posuzování“

Loňský ročník

Milan Šveřepa: Reforma sociálního systému v kontextu pomoci a kontroly
Radka Janebová: Moc a autorita: genderové hledisko
Regina Babická: Pomoc a kontrola v nízkoprahových službách pro děti a mládež
Lenka Vavrinčíková: Pomoc verzus kontrola pri práci s užívateľmi a užívateľkami drog

Sociální revue je mediální partner V. Hradeckých dnů sociální práce.