Proč nepodporuji BED IN stávku

Když jsem se poprvé dozvěděl, že poskytovatelé sociálních služeb chystají stávku na podporu svých požadavků vůči orgánům státní správy a samosprávy, velmi jsem se zaradoval, píše Jan Syrový.

Konečně, po dvaceti letech porevoluční existence, se poskytovatelé rozhodli nebýt trpným, pasivním příjemcem a vykonavatelem rozhodnutí ze strany státních a samosprávných orgánů, konečně se nahlas ozvou a budou se snažit společně prosadit své požadavky. Po přečtení těchto požadavků a rozhovoru s iniciátorem výzvy Dušanem Dvořákem má radost vyprchala a rozhodl jsem se, že stávku z pozice bývalého poskytovatele sociálních služeb a současného inspektora poskytování sociálních služeb nebudu podporovat a nijak se k ní připojovat. Naopak, že veřejně vyjádřím svůj nesouhlas s generální stávkou sociálních služeb pod názvem BED IN. Důvody, proč tak činím, jsou následující.

Nejasné a nesrozumitelné požadavky

Požadavky stávkujících poskytovatelů sociálních služeb jsou formulovány velmi nejasně a nesrozumitelně. Jsou obecné, nekonkrétní, lze je interpretovat různě a každý si do nich může vložit svůj vlastní význam. Nevím, zda to byl záměr iniciátorů stávky, nicméně pokud bylo cílem předložit požadavky co nejobecněji formulované tak, aby se k nim mohlo připojit co nejvíce poskytovatelů (přičemž každý si do těchto obecných formulací doplní rozdílný obsah), pak se tento cíl podařilo naplnit.

Marně si například kladu otázku, co znamená požadavek novelou zákona o sociálních službách zamezit, “aby se inspekce standardů kvality staly mocenským nástrojem a byla popřena ochrana práv klientů sociálních služeb a etika naší práce – inspekce nemohou být vedeny v režimu státní kontroly, musí být vykonávány kompetentními inspektory a podle metodiky umožňující odhalit kvalitu služby a posilovat právní postavení klientů”.

V čem konkrétně současná legislativa (zákon o sociálních službách) umožňuje, aby se inspekce staly mocenským nástrojem a popíraly práva klientů a etiku práce? Jaká konkrétní ustanovení by měla novela obsahovat, aby tomu zabránila? Nevím.

Rozhovor s Dušanem Dvořákem konkrétnějšímu pochopení tohoto požadavku stávkujících nijak nepomáhá. Žádná konkrétní ustanovení zákona o sociálních službách, které je třeba změnit, ani návrhy změn, Dušan Dvořák neuvádí. Opakuje pouze obecná a nepodložená tvrzení, jak jsou inspekce hrozné (“Inspekce kvality se staly nástrojem manipulace a šikany bazírující na administrativních úkonech. Jsou popřeny principy etiky a profesionality práce.”), používá argumenty ve stylu jedna paní povídala (“Kolega z příspěvkové organizace to již zažil”), případně věští, co se bude dít v budoucnosti (“Inspekcemi bude bič opatřen bumážkou, budeme vydíratelní rozličně interpretovanými kriterii kvality”). Kde bere Dušan Dvořák argumenty pro tato tvrzení? Jaké má zkušenosti z inspekcemi, aby to mohl tvrdit? Nevím.

Podobně nekonkrétní, obecné a nevysvětlené jsou i další požadavky stávkujících, například aby novela zákona o sociálních službách zamezila “používat cenovou regulaci v sociálních službách, která komplikuje situaci uživatelům i poskytovatelům služeb a ničemu neprospívá”, “zakonzervování oboru zastaralou typologií sociálních služeb, která nemůže být součástí jakékoli zákonné úpravy”.

Neumím podpořit požadavky, které jsou formulovány nekonkrétně a nesrozumitelně – nevím, co bych vlastně podporoval.

Dokáži si představit, že bych podpořil konkrétní požadavky změn zákona o sociálních službách, například aby bylo stanoveno minimální požadované vzdělávání a praxe inspektorů nebo aby námitky poskytovatelů vůči inspekční zprávě neposuzoval a nerozhodoval o nich stejný orgán, který inspekci provádí (krajský úřad). Takové konkrétní návrhy změn zákona jsem však v požadavcích stávkujících nenašel.

Zpochybnění inspekcí sociálních služeb

S úžasem a zděšením jsem v požadavcích stávkujících našel tvrzení, že je třeba zamezit tomu, aby se inspekce “staly mocenským nástrojem a byla popřena ochrana práv klientů sociálních služeb a etika naší práce – inspekce nemohou být vedeny v režimu státní kontroly, musí být vykonávány kompetentními inspektory a podle metodiky umožňující odhalit kvalitu služby a posilovat právní postavení klientů; nechceme formální inspekce, které jsou jen mocenským nástrojem a lpí na formálních administrativních úkonech”.

Obdobně Dušan Dvořák tvrdí, že “inspekce kvality se staly nástrojem manipulace a šikany bazírující na administrativních úkonech. Jsou popřeny principy etiky a profesionality práce”, “po třech letech testování a tvorby standardů z nich MPSV udělalo nástroj pro mocenský, administrativně a byrokraticky náročný a vysoce neodborný úkon”.

Taková nepodložená tvrzení znám a již jsem je mnohokrát slyšel. Vždy z úst těch, kdo poskytují nekvalitní služby a nemohou unést, že to inspekce může zjistit nebo zjistila.

Marně si kladu otázku, odkud berou iniciátoři stávky či stávkující důvody pro tato tvrzení a čeho chtějí dosáhnout. Jde jim o to, aby inspekce jako nástroj státní kontroly nad kvalitou sociálních služeb byly zrušeny (“inspekce nemohou být vedeny v režimu státní kontroly”)? Jak jinak chtějí zajistit kvalitu v sociálních službách? Chtějí se vrátit ke stavu před účinností zákona o sociálních službách? Stýská se jim po nekontrolovatelném stavu sociálních služeb dle zákona č. 100/1988 Sb.? Pokud ano, tak se s tím zásadně nemohu ztotožnit.

Standardy kvality sociálních služeb a jejich kontrolování prostřednictvím inspekcí jsou dle mých zkušeností (absolvoval jsem v pozici inspektora více než dvacet inspekcí) jednoznačně krokem vpřed. V současné době není jiný nástroj (krom Veřejného ochránce lidských práv), jak donutit ty poskytovatele sociálních služeb, kteří se k tomu sami nemají, aby zkvalitnili své služby, aby neporušovali práva uživatelů.

Nerozumím tomu, co znamená, že je třeba zamezit, aby “byla popřena ochrana práv klientů sociálních služeb a etika naší práce”. Domnívají se stávkující poskytovatelé, že inspektoři jsou ti, kdo popírají ochranu práv klientů a etiku práce, a naopak poskytovatelé že jsou ti, kdo ochranu práv klientů a etiku práce vůči inspektorům hájí? To vidím jako na hlavu postavené.

Jedním z hlavních úkolů inspekce podle zákona o sociálních službách je kontrolovat, zda poskytovatelé dodržují, chrání práva uživatelů a pracují profesionálně, tedy i v souladu s etikou své profese.

Domnívat se, že lze nechat ochranu práv uživatelů pouze na poskytovatelích a že poskytovatelé ochranu práv v praxi provádí, je naivní a nereálné, o čemž se může přesvědčit každý, kdo si přečte volně dostupné zprávy Veřejného ochránce lidských práv z návštěv zařízení sociálních služeb.

Je pro mne nepřijatelný požadavek formulovaný tak, že inspekce “musí být vykonávány kompetentními inspektory”. Znamená to, že v současné době jsou inspekce vykonávány nekompetentními inspektory? Považuji toto tvrzení za nepodložené a nepravdivé. Naprostá většina inspektorů byla ke své činnosti řádně vyškolena a minimálně u inspektorů – externích odborníků byly jejich kompetence k výkonu činnosti inspektora posuzovány.

Dle mých zkušeností inspektora, lektora inspektorů a supervizora inspektorů je naprostá většina inspektorů k provádění inspekcí kompetentní. Samozřejmě, i mezi inspektory se najdou lidé, kteří svou práci nedělají dobře nebo se pro ni nehodí a nemají potřebné kompetence. Nicméně považuji za urážlivé a neuctivé házet všechny inspektory do jednoho pytle a označit je nepřímo jako nekompetentní.

Argumentace, kterou používá Dušan Dvořák, je dle mého manipulativní a svědčí o tom, že autor nedokáže podložit svá tvrzení konkrétními důkazy a argumenty. Dušan Dvořák v rozhovoru uvádí, že “vrcholkem ledovce jsou inspekce, které mohou být zneužitelné. Mohou posloužit v příspěvkových organizacích k personální výměně, nebo tlaku na neposlušné nevládní poskytovatele. Mohou vést k odstranění nevhodně se vyjadřující nebo občansky či politicky se angažující osobnosti a odbornice či odborníka našeho oboru.”

Co znamenají používané výrazy “mohou být”, “mohou”, “mohou vést”? Proč Dušan Dvořák neřekne přesně a přímo, že inspekce jsou zneužívány, že vedou k odstranění nevhodných osobností a odborníků? Proč neuvede konkrétní důkazy a kauzy, že se tak stalo či se tak děje? V posledku jeho tvrzení pouze říká, že inspekce mohou být zneužitelné. Ale zneužít lze každou věc. Zneužít jde každý zákon, zneužít jdou standardy kvality sociálních služeb i inspekce. Znamená to snad, že kvůli tomu nebudeme mít zákony, standardy a inspekce?

Na základě svých zkušeností z šesti různých krajů mohu říci, že jsem se nesetkal ani s náznakem toho, že inspekce by byly politiky či úředníky zneužívány k jiným účelům, než pro jaké jsou určeny. Naopak, setkal jsem se spíše s tím, že politici a úředníci si přejí především neuškodit poskytovatelům a že vnímají inspekce krom jejich kontrolní funkce i jako nástroj podpory a snaží se, aby vůči poskytovatelům nemuselo být zahájeno správní řízení za delikt při porušení povinností poskytovatele.

Nemohu se tedy připojit k výzvě, která zpochybňuje inspekce poskytování sociálních služeb jako celek. Samozřejmě, inspekce ani inspektoři nejsou dokonalí, i zde je mnoho nedostatků a chyb. To však neznamená, že zavrhneme jediný nástroj, který může posoudit kvalitu sociálních služeb a na základě toho motivovat i nutit poskytovatele sociálních služeb, aby tuto kvalitu zvyšovali.

Zpochybnění některých ustanovení zákona o sociálních službách

Jedním z požadavků stávkujících je novelou zákona zamezit “zakonzervování oboru zastaralou typologií sociálních služeb, která nemůže být součástí jakékoli zákonné úpravy” a přestat “používat cenovou regulaci v sociálních službách, která komplikuje situaci uživatelům i poskytovatelům služeb a ničemu neprospívá”. Tyto požadavky opět nejsou zdůvodněny a ani v rozhovoru je Dušan Dvořák nezdůvodňuje. Není mi tedy jasné, proč tvrdí, že “dalším přízrakem zákona je cenová regulace, která komplikuje situaci uživatelům i poskytovatelům služeb”.

Já vnímám typologii sociálních služeb i cenovou regulaci jako potřebnou. Typologie umožňuje uživatelům základní orientaci v nabízených sociálních službách (vzpomeňte na džungli, která panovala před přijetím zákona o sociálních službách) a zároveň jim garantuje určitý povinně nabízený rozsah poskytovaných služeb.

Cenová regulace chrání uživatele před tím, aby jim příliš vysoká cena neznemožnila sociální služby využívat a zároveň před tím, aby se poskytovatelé na úkor uživatelů neobohacovali.

Celkově mám z požadavků stávkujících dojem, že se jim nelíbí jakákoliv regulace ze strany státu a že by snad chtěli poskytovat služby bez jakéhokoliv dozoru a kontroly. Možná se domnívají, že žádná regulace a kontrola není potřeba, neboť poskytovatelé jsou dostatečně uvědomělí, lidsky a profesně zdatní, aby zajistili kvalitu služeb či ochranu práv uživatelů bez kontroly. To je však nebezpečný i naivní názor; opět odkazuji na zprávy Veřejného ochránce lidských práv z návštěv zařízení sociálních služeb, které naivnost a nereálnost těchto názorů přesvědčivě dokazují.

Nevidím tedy důvod připojit se k výzvám, které chtějí změnit či zrušit ustanovení zákona o sociálních službách, která považuji za nutná a prospěšná.

Nereálné, naivní a urážlivé výzvy

Stávkující poskytovatelé volají: “Je potřeba ukončit přijímání nových klientů do ústavní péče, včetně příjmu dětí do kojeneckých ústavů – ani korunu do budování nových ústavů!”.

Toto dle mého může říci pouze člověk, který nikdy v žádném ústavu nebyl a problematice rezidenčních sociálních služeb nerozumí. Viděli někdy iniciátoři stávky těžce mentálně postižené dítě, které musí být vyživováno sondou, protože neumí ani jíst? Setkali se iniciátoři stávky s člověkem, který je nemocný Alzheimerovou chorobou? Jak by chtěli zajistit potřebnou sociální a zdravotní péči o takovéto uživatele, pokud nemá být přijat do ústavu?

Dušan Dvořák si v rozhovoru nebere servítky a rovnou pro všechny ústavy bez rozdílu používá termín “masomlejny”. Co tím míní? Co má znamenat, že ústav je “masomlejn”? Nejsem žádný příznivec ústavní péče. Nicméně znám ústavy, kde jsou poskytovány velmi kvalitní služby. A znám i pracovníky ústavů, kde není péče příliš kvalitní.

Ani u těch nejhorších ústavů bych si nedovolil, z úcty k pracovníkům jako lidem i z úcty ke klientům, kteří tam žijí, používat takové termíny. Nemůžu si pomoct, ale velmi mi to asociuje termín jiný, svým významem podobný, a to koncentrační tábory. Skutečně se Dušan Dvořák domnívá, že v ústavech jsou lidé psychicky či fyzicky semíláni na maso? Ač sám nejsem pracovník žádného ústavu, považuji to za urážku lidí, kteří v ústavech pracují a snaží se tyto ústavy změnit k lepšímu.

Přestože Dušan Dvořák dodává, “že stávka není v žádném případě namířena proti lidem pracujícím v ústavech”, já mám naopak dojem, že to je stávka poskytovatelů jednoho typu sociálních služeb (terénní a ambulantní služby zřizované neziskovými organizacemi) proti poskytovatelům jiného typu sociálních služeb (rezidenční služby zřizované městy či kraji).

Nebudu se v žádném případě připojovat k nereálným a naivním heslům. Nechci se připojovat k výzvám lidí, kteří vůči svým kolegům používají nevybíravé a urážlivé výrazy.

Forma stávky

Na otázku, jak bude stávka probíhat, Dušan Dvořák odpovídá: “Nechceme demonstrovat, štěrchat klíči a mávat transparenty před ministerstvem. Na Den lidských práv ve středu 10. prosince 2008 uděláme různé akce v negližé a pyžamu”.

Plně respektuji právo stávkujících zvolit si formu protestu. Nicméně si dovolím říci, že tato forma bude neúčinná a nefunkční. Myslí si snad stávkující poskytovatelé, že politici budou něco měnit kvůli tomu, že někdo přijde do práce v pyžamu? Domnívám se, že si toho nevšimnou. A pokud ano, zasmějí se tomu jako dobrému vtipu a recesi. Nedokáži si však představit, že by kvůli tomu, měnili zákony nebo způsob financování sociálních služeb.

Celé to na mne působí dojmem určité intelektuálské hry na recesi ve smyslu my nejsem jako ti levicoví a hloupí odboráři, my používáme jiné, inteligentní metody, a ne primitivní nátlakové akce jako jsou demonstrace. Dokáži si představit, že tato forma protestu uspokojí ego stávkujících, kteří se budou moci vzájemně poplácat po zádech a říkat si, jak jsou dobří a nad věcí. Žádný další efekt či výsledek si představit nedovedu.

Domnívám se, že stávkující poskytovatelé by se měli od odborářů učit a ptát se, proč pořádají demonstrace, štěrchají klíči a mávají transparentem před ministerstvem. Možná je to proto, že odboráři ví, že pokud chtějí prosadit nějakou věc, nejde o to, jak je zvolená forma elegantní a nad věcí, ale jak je účinná a efektivní. A v tomto smyslu si myslím, že demonstrace před ministerstvem má daleko větší efekt a účinek než procházet se po práci v pyžamu.

Nepřipojím se tedy ke stávce, neboť se domnívám, že zvolená forma stávky nebude mít žádný efekt a je neúčinná.

Názor všech?

Toto jsou důvody, které mě vedou k tomu, že stávku sociálních služeb s názvem BED IN nepodpořím. Neznamená to, že některé z požadavků nepovažuji za oprávněné, např. víceletý systém financování sociálních služeb dle veřejně známých kritérií.

Pokud se s mým pohledem na stávku ztotožňujete, uvítám, když svůj postoj projevíte veřejně. Jinak hrozí, že názor některých poskytovatelů může být prezentován jako názor všech, kdo v oblasti sociálních služeb působí.

Čtěte celou diskuzi:
Dušan Dvořák: Dovedete si představit, co by se stalo, kdybychom nevstali z postele?
Jan Syrový: Proč nepodporuji BED IN stávku
Robin Brzobohatý: Kvalita, pyžama a masomlejny

Jan Syrový pracuje jako inspektor sociálních služeb – externí odborník. Pracoval v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež, s uživateli drog a s duševně nemocnými.
Čtěte jeho článek Usnadňují volnočasové aktivity sociální práci s klienty?.

11 Comments on Proč nepodporuji BED IN stávku

  1. Nerozumím zcela důvodům stávky Bed INu. Jako ředitel nevládního poskytovatele sociálních služeb:
    1)Vnímám zákon č.108/2006 Sb. jako krok správným směrem. O vznik tohoto zákona jsme usilovali a já osobně nemám potřebu toto úsilí přehodnocovat.
    2)Mám možnost se podílet (byť zprostředkovaně) na jeho novelizaci, tzn. že existuje seriosní komunikace s MPSV a připomínky jsou průběžně zapracovávány, byť vše nejde obratem ruky.
    3) Jediné, co mě principielně trápí na inspekcích, tak to je přítomnost zástupce kraje. Vnímám ji jako jasný střet zájmů. No nemohu se přiklonit k tomu, že takto probíhá šikana moci – dosud jsme ji nijak nepocítili. Tím neříkám, že tento střet není třeba řešit, ale takto?
    4) Zvolená forma protestu je z mého osobního pohledu neefektivní a není důvod takto mrhat časem. A s ohledem na probíhající komunikaci s MPSV ji vnímám jako neserionsní.
    5) Nekloním se k paušálnímu odsuzování inspektorů – mnoha z nich osobně znám a hluboce si jich vážím jako profesionálů na svém místě.

  2. …inspektoři sami za nic nemohou, ale realita popírá v zásadě velmi dobrý a potřebný záměr. V našem regionu se najde vždy dost profíků, kteří mají chuť a žaludek kontrolovat služby ve kterých nikdy nepracovali a rychlokurz Inspektora kvality jim samozřejmě bohatě stačí, vždyť i zbytek týmu tvoří kolegové – krajští úředníci. Co by na to řekl asi kvalitář přes ISO?

  3. Souhlasím s tím, že styl p. Dvořáka je místy až prvoplánově konfrontační, zavání mi to snahou o zviditelnění sebe sama, trochu jako pí Vodičková (zlý stát vs. hodná neziskovka). Myslím, že zakopaný pes je v mnoha ohledech v tom, že oblast soc. služeb byla svěřena do rukou samosprávy (krajů) a tudíž stát má jen velmi málo možností, jak do současného vývoje zasáhnout. Kraje nemají potřebné kapacity a vůli k tomu, aby realizovaly moderní soc. politiku, často jsou ve zjevném střetu zájmů (zřizují služby a zároveň je kontrolují) – na to upozornila výzva akademických odborníků z oblasti soc. práce. Kritiku inspekcí, kterou předkládá p. Dvořák, považuji za hysterickou a manipulativní. Přesto je pravda, že u nás zatím nedošlo k systematické deinstitucionalizaci. Je pochopitelné, že někteří uživatelé potřebují 24 hodinovou péči, ale i ta jim může být poskytována v zařízení komunitního typu. Nemyslím si, že investice do nového vybavení a opravy zámku kdesi na konci světa, kde bydlí 200 klientů, jsou účelně vynaložené peníze. Co opravdu zaslouží kritiku je dotační politika (přesunutí peněz na kraje – viz výše), zpožďování plateb, neschopnost zadministrovat evropské peníze.

  4. Jako bývalá (a snad opět budoucí) sociální pracovnice v přímé péči se připojuji se k iniciativě proti BED-IN a plně se ztotožňuji s názory pana Syrového, jsem ráda, že mohu svůj názor vyjádřit takto veřejně. Zatím jsem ho prezentovala pouze v nejbližších "kuloárech". Méně emocí a více konkrétních konstruktivních návrhů a činů. Jsem ochotná přidat ruku k dílu.

  5. Jako sociální pracovník v přímé péči rozumím obavám a nejistotám z inspekcí, rozumím i upozornění zastánců BED-IN na nestabilitu neziskového sektoru co se týče financování. Zároveň stojím ale i na druhé straně – u tvorby metodiky inspekcí a veškerého vzdělávání inspektorů a lektorů. Znám většinu inspektorů osobně a mám potřebu říct, že nikomu z těchto lidí nejde o poškození poskytovatelů, o nalezení chyby, o ukázání prstem "vy to děláte špatně", nepoužívají inspekci jako mocenský nástroj vůči poskytovatelům. Jedním z hlavních poslání inspekce je naplnění standardu č. 2 v praxi, tedy zajištění ochrany práv uživatelů sociálních služeb. Právě o to se inspektoři snaží – podpořit (a to znamená i kontrolovat) poskytovatele v tom, aby poskytovali kvalitní službu, aby uživatel věděl, co službou získá, jaká má práva, k čemu služba slouží. A aby to věděl i poskytovatel a nepečoval tam, kde není péče třeba, resp. není v zájmu klienta.
    U BED-IN postrádám konstruktivní podněty a jasné cíle, co společně budeme dělat, abychom změnili to, co nám vadí, co kritizujeme. Nerozumím, k jakému zapojení mě BED-IN vlastně vyzývá. Jsem ráda, že se o sociálních službách bude díky BED-IN více mluvit, ale mluvíme dlouho, chtělo by to konkrétní kroky, jinak je to jen další křik a bez efektu. Ráda se k těmto konkrétním krokům připojím, ale BED-IN je v tuto chvíli pro mě nenabízí.

  6. Zdravím velice.
    Na začátek chci jen poznamenat, že nejsem osobně ani příznivce, ani odpůrce stávky BED IN, můj zaměstnavatel tuto akci podporuje.
    Honza Syrový oplývá vysoce podrobnou (a proto někdy i dost krutou 🙂 ) schopností faktické analýzy. Nezpochybuji tedy větší část jeho rozboru. Na druhou stranu je nutné si vážně klást otázku, proč se do oblasti zájmu stávkujících, mezi které patří mnoho respektovaných odborníků v oblasti sociální práce, dostalo kromě dlouhodobě tíživých témat (financování NNO poskytujících sociální služby) i téma inspekcí. Myslím, že je nutné přemýšlet o důvodech a citlivě na to reagovat.
    Je zřejmé, že organizátoři výzvy v danou chvíli jsou ti, kteří nejsou v procesu inspekcí tzv. IN – tedy u zdroje informací a proto někdy ve svých stanoviscíh vycházejí spíš z emocí a informovaný inspektor toho může využít a protistranu tzv. "utlouci čepicema". Na druhou stranu je důležité přemýšlet, proč 2 roky po spuštění platnosti zákona je stále tolik /či přibývá/ negativních emocí. Podle mne patří ke jejich zdroji:
    a) nízká transparentnost metodiky inspekcí (nebyla dlouhodobě běžně dostupná) a nedostatečné zdůvodnění, proč je její výklad (edukovaný inspektorům, kteří jej dále uplatňují) takový jaký je
    b) určitá nerovnost v přístupu k objektivním informacím z oblasti inspekcí a možnosti ovlivňovat proces. Zde si ale nejsem jist. Možná to je jen neobjektivní informace, které má část poskytovatelů směrem k inspekcím a jejich rozezlení na to, že tento, že nastavení procese neuplatnili svoje zájmy a specifika. 🙂
    c) chyby či nevyváženost v prvotním nastavení výkladu metodiky inspekcí, které akcentuje spíš residenční typy služeb pro osoby s nižší schopností prosazovat svá práva.
    Tímto příspěvkem chci jen zabránit tomu, aby byly zcela "shozeny" některé důvody, proč se iniciátoři stávky vyjadřují negativně k inspekcím. Myslím, že je to výzva ke komunikaci pro obě strany.
    /Pracuji jako vedoucí Terénních programů pro uživatele drog o.s. Sananim, jsem inspektorem sociálních služeb/

  7. [6] Ještě jsem zapomněl na jeden ze zdrojů velkého odporu na straně části příznivců BED IN. Je to odpor vůči režimu státní kontroly, který umožňuje inspekci nahlížet do dokumentace uživatelů služeb. Myslím, že proto mluví Dušan Dvořák o rizicích v oblasti etiky. Myslím, že je vhodné o tom více mluvit (proč potřebují inspektoři nahlížet do dokumntace uživatelů a jak je zajištěna důvěrnost údajů).

  8. [7] Jak chcete kontrolovat kvalitu služby bez toho, abyste nahlížel do dokumentace klientů, jejíž součástí jsou záznamy z konzultací, individuální plány atd.? Jak zjistíte, že poskytovatel shromažďuje jen potřebné informace, nakolik jsou tyto informace aktuální..(nabízí se analogie se zdravotnickými záznamy). Inspektoři jsou jistě vázáni mlčenlivostí, je ale pravda, že uživatelé by měli být předem při souhlasu s poskytnutím os. údajů informováni o tom, že do jejich dokumentace může nahlížet inspekce.

  9. Velice se mi líbil komentář pana Syrového, především v tom, že mírnil revoluční nadšení, které kolem stávky bed in vzniklo. V zásadě jde o prostou věc: profesionalizovat NNO sektor v tom, aby byl rovnocenným partnerem v komunikaci svých požadavků se státní sférou. Je hodně vidět fakt, že NNO jsou zklamány současnou situací a to především z dlouhodobého financování, které není stále ještě nadosah. Myslím si ovšem, že pro prosazení zájmů je třeba se chovat jako odborníci v sociálních službách a vznášet konkrétní a opodstatněné požadavky.
    Domnívám se, že zákon o soc. službách má své nedostatky, jako každý zákon, ale rozhodně nastartoval profesionaizaci v poskytování služeb, což bylo potřeba.

  10. Jako starý člověk bych si přál, aby sociální služby byly co nejlepší.
    Jako starý člověk vím, že kontrola se velmi snadno může měnit v šikanu /i jen frekvencí kontrol/
    Jako starý člověk vím, že nevítězí pravda a láska, ale buď strana s více a lepšími argumenty, nebo strana se silnějším hlasem a výřečností. Na př. nad Julínkem těžko někdo zvítězí-i když káže bludy. To je myslím i případ pana Syrového. Proto podporuji Bed-in.

  11. Přála bych panu Syrovému, aby si někdy zkusil pracovat v sociálních službách, kde se musí o každou korunku prosit na kolenou. Popř. aby někdy potřeboval naše služby a mi mu jen mohli s lítosí oznámit, že z důvodů nedostatku finančních prostředků mu nemůžeme službu poskytnout, nebo aby se někdy zajel podívat na nějakou inspekci standardů služeb. Asi by pak mluvil úúúúúplně obráceně 🙁

Comments are closed.