Rubriky
Zprávy

Přicházíme o rozum

<%image(the-guardian.gif|151|22|The Guardian)%>

Čím déle žijeme, tím pravděpodobněji budeme stiženi demencí. A vyhlídky na dobrou péči jsou mizerné. Výtah z článku Melanie McFadyean v The Guardian Weekend.

Walter Devine žije v obecním bytě ve východním Londýně. Je to čilý, hovorný osmdesátník, který rád žertuje. Ovšem jeho veselý zevnějšek zmizí a převládne pláč, když mluví o Marie, po čtyři a čtyřicet let jeho ženě, jež trpěla demencí a vloni zemřela.

Colin McFadyean, můj devadesátiletý otec, žije v prostorném domě na druhé straně Londýna. Navzdory rozdílům – Wal řídil autobus, Colin byl právník v londýnském City – tihle dva mají mnoho společného. Bojovali ve válce, tvrdě pracovali, vychovali rodiny, platili daně, dodržovali zákony a když jim bylo osmdesát, bezmocně sledovali své ženy podlehnout demenci. Colin měl na to zaplatit pečovatele, takže jeho žena Mary mohla zůstat doma. Wal si to dovolit nemohl.

S postupující Maryinou demencí se náklady na péči vyšplhaly až na padesát tisíc liber (přes dva milióny korun) ročně. Má nevlastní sestra a já, stejně jako tisíce našich vrstevníků, jsme zjistily, že snaha najít pro naše stárnoucí blízké placenou péči nás vtáhla do děsivého, byrokratického chaosu.

Sedmdesát tisíc starých lidí ročně prodá svůj dům, aby mohlo zaplatit za péči. Každý s majetkem nad dvacet tisíc liber jej musí prodat, čímž uhradí náklady na „osobní péči“, která ho udrží při životě – pokud ovšem nesplňuje podmínky pro „trvalou péči“, v takovém případě účty zaplatí NHS (National Health Service, národní zdravotní služba).

O staré lidi – a senioři trpící demencí nejsou žádná výjimka – se nejčastěji starají jejich příbuzní jako Colin a Wal, mnozí z nich sami slabí. V Británii je šest miliónů pečovatelů, z nichž jeden milión pracuje padesát hodin týdně nebo víc. Někteří – věkem méně než 64 let, poskytující více než 35 hodin péče týdně – mají nárok na peněžitý příspěvek.

V Británii je nyní 750 tisíc nemocných – v roce 2050 jich bude 1,8 miliónu, odhaduje Alzehiemer´s Society (Alzheimerova společnost). Vzácná u lidí pod šedesát pěl let, demence postihuje jednoho z padesáti nad 65 let věku a každého pátého po osmdesátce. Pokud máte život ohrožující nemoc, např. rakovinu nebo onemocnění srdce, NHS péči zaplatí. Máte-li však demenci, přestože to je také smrtelná nemoc, dohadujete se o každý halíř.

Alzheimer´s Society odhaduje, že 75% lidí v pečovatelských domech má demenci, ovšem pouze deset procent personálu bylo náležitě vyškoleno. Pečovatel ze zařízení ve Střední Anglii říká: „Na mém oddělení téměř všichni mají demenci. Je to takové odkladiště pro obtížné klienty. Já tady pracuju deset let. Na směně se starám o osm až deset lidí. Máme lepší mzdu než v soukromém domě – 5,70 oproti 4,50 libry za hodinu. Naši klienti jsou velmi nároční a potřebují osobní péči, což je kvůli nákladům neproveditelné. I na odděleních specializovaných na demenci je to jeden pečovatel na pět klientů.“

Většina obecních pečovatelských domů byla prodána soukromým podnikatelům nebo neziskovým organizacím, jejichž provoz je dražší. Před třiceti lety byla většina lůžek pro staré lidi v obecních rukou; v roce 1998 už jen 22%. Kdysi základní součást sociálního státu se stala průmyslovým odvětvím s ročním obratem sedm miliard liber. Ovšem péče o staré není tak zisková, jak se předpokládalo, a do roku 2001 bylo 1400 soukromých pečovatelských domů zavřeno.

Výtah z článku Melanie McFadyean Losing our minds. The Guardian Weekend, 20. srpna 2005.

Užitečné odkazy

Česká alzheimerovská společnost
Pečující.cz