Poradce rané péče často slouží jako koordinátor podpory

O vývoji rané péče a její současné situaci jsme hovořili s Jitkou Barlovou, vedoucí pražského pracoviště Společnosti pro ranou péči.

Minulý týden se konal Týden rané péče. Co je jeho smyslem?

Letos se konal již 8. ročník Týdne rané péče. Kampaň si klade za cíl zvýšit informovanost o rané péči mezi veřejností, ale i ostatními odborníky.

Interdisciplinární spolupráce napříč obory přináší požadovanou kvalitu při doprovázení rodin v obtížné životní situaci, jakou jistě narození dítěte s postižením je.

V rámci kampaně je letos zapojilo 24 středisek rané péče po celé České republice. V tomto týdnu nabízela střediska dny otevřených dveří, diskusní panely, kulaté stoly a další akce pro veřejnost.

Raná péče je v Česku 25 let. Jak se za tu dobu jako obor vyvinula?

Za 25 let ušla raná péče v ČR velký kus cesty. V období politických změn v roce 1989 poskytovala ranou péči skupina nadšených dobrovolníků – studentů speciální pedagogiky, kteří reagovali na akutní potřeby rodičů.

Za čtvrtstoletí se vyvinula profesionální síť postykovatelů, kteří nabízí rodinám vysoce odborné služby srovnatelné s evropským standardem.

Jak se změnily ostatní sociální služby a sociální práce, s nimiž přicházíte do styku?

Spolupracujeme s mnoha dalšími odborníky ku prospěchu rodiny. Nejčastěji se zdravotníky, speciálními pedagogy ve Speciálně pedagockých centrech, sociálními pracovníky, pracovníky odlehčovacích služeb, terapeuty a dalšími.

Poradce rané péče je rodině velmi blízko, často slouží jako koordinátor další podpory. Jaké  služby rodina využije je v rukou rodičů. ti jsou experty na své dítě a oni mají veškeré kompetence.Poradce doprovází, nabízí a otevírá další možnosti.

Postupem času se rozrůstá podpůrná síť a rodičům se dostává více a více služeb, které potřebují. Avšak existují velké rozdíly mezi různými kraji České republiky. Někde je ještě na čem pracovat.

Kde jsou aktuální mezery nebo bílá místa v nabídce pomoci, se kterými se rodiny potýkají?

Největší problém v součastnosti představuje systém financování sociálních služeb, který přešel z Ministerstva práce a sociálních věcí na krajské úřady.

Vzniklo tak 14 různých systémů financování s různými podmínkami pro poskytovatele. Rozdíly mezi kraji by se prohloubily a do budoucna by se mohla změnit i kvalita poskytovaných služeb.

Dalším palčivým problémem jsou následné služby. Spolupracujeme se speciálně pedagogickými centry, těch je však velký nedostatek, jsou přetížena velkým počtem klientů a odráží se to v intenzitě pomoci, kterou rodiny potřebují.

Společnost pro ranou péči působí ve více krajích, může srovnávat různé přístupy a podmínky. Jak vás ovlivňuje zvyšující se přesun kompetencí na kraje?

Kraje se s novými kompetencemi ve financování sociálních služeb potýkají rozdílně. Jednotlivé kraje si nastavují vlastní pravidla pro udílení finančních prostředků pro soociální služby.

I když se ve všech krajích setkáváme s dobrou vůlí jednotlivců, je pro poskytovatele, který má službu ve více krajích, velmi obtížné propojit požadavky jednotlivých krajů. Žádost se totiž podává jen jedna, prostřednictvím schváleného online programu.

V důsledku toho jdou jednotlivé požadavky proti sobě. Některé kraje omezí výši platu poradce, jiný kraj nepřímé výdaje provozu střediska, další kraj výši spoluúčasti na financování. Bráno do důsledku, nelze vyhovět všem.

Ze státních veřejných prostředků získáváme ročně přibližně 50 maximálně 60 % našich finančních prostředků. Zbytek sháníme od sponzorů, individuálních dárců a nadací. Další snížení státních prostředků by znamenalo ohrožení služby pro rodiče.