Platforma pro sociální bydlení

V roce 2012 se centrální (státní) orgány zabývaly několika opatřeními, jež – pokud budou schválena – budou mít významné dopady na život domácností, které si nejsou z jakýchkoli důvodů samy schopny zajistit bydlení na otevřeném trhu. Byly připraveny novely, v jejichž důsledku by o dávky na bydlení přišla polovina současných příjemců.

Ministerstvo práce a sociálních věcí dále vytvořilo návrh vymezení okruhu osob v bytové nouzi, jenž vylučuje velkou část domácností, které přišly o bydlení, či jim jeho ztráta hrozí. Prostřednictvím vymezení bytové nouze přitom má být definována cílová skupina „návrhu komplexního řešení sociálního bydlení“, který má ještě v letošním roce připravit Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí.

S jedinou výjimkou (přípravy Koncepce řešení problematiky bezdomovectví) bylo rozhodováno za zavřenými dveřmi, bez možnosti, aby se k plánovaným krokům mohla vyjádřit alespoň odborná veřejnost, nemluvě o těch, kterých se změny nejvíce dotknou. Domníváme se, že je správný čas pro vznik silné zájmové koalice, jež by se snažila ve společné diskusi ovlivnit aktivity a praxi na poli sociálního bydlení.

Platforma pro sociální bydlení vzniká jako uskupení nevládních neziskových organizací, odborníků a zástupců veřejnosti věnujících se tématu sociálního bydlení a lidských práv. Reagujeme tak na dlouhodobou absenci systémového a smysluplného přístupu k problematice.

Naše platforma zahrnuje především organizace, jež se dlouhodobě zabývají přímou prací s lidmi, kteří přišli o bydlení, hrozí jim jeho ztráta, a nebo žijí v bydlení nekvalitním. Na základě této praktické zkušenosti považujeme stávající právní a institucionální rámec pomoci lidem ohroženým bezdomovstvím nebo vyloučením z bydlení za nedostatečný.

Proto se sdružujeme do této platformy a nadále budeme jednotně podnikat kroky ke zlepšení současné situace. Založením platformy rovněž navazujeme na závěry „Národního setkání lidí žijících v sociálních bytech“, které na přelomu května a června 2012 uspořádaly organizace IQ Roma servis a Sdružení Podané ruce.

Jsme přesvědčeni, že důstojné bydlení je základním lidským právem každého člověka, jež by nemělo být za žádných okolností nikomu upíráno nebo podmiňováno. Zajištění práva na důstojné bydlení by mělo být na základě individuálních potřeb podpořeno kvalitní a adekvátní sociální službou, která pomáhá k udržení bydlení.

Diskriminace na trhu s byty způsobuje vylučování velkého počtu Romů a dalších skupin do situace bytové nouze. Sociální bydlení musí pomáhat všem lidem v bytové nouzi, ale samotnou diskriminaci neřeší. Proto je třeba současně posilovat antidiskriminační opatření, která vylučování z bytového trhu zamezí.

Prosazujeme vytvoření a přijetí zákona o sociálním bydlení, jelikož žádná jiná úprava sociálního bydlení není schopna jednoznačně a dlouhodobě garantovat zapojení všech relevantních subjektů do řešení situací konkrétních lidí ohrožených nedostatečným bydlením.

Garantem práva na bydlení by měl být stát. Toto právo by měl realizovat prostřednictvím obcí, samosprávných celků.

Sociální bydlení vnímáme jako komplex nástrojů poskytujících pomoc domácnostem, které si tuto potřebu nejsou schopny zajistit samy. V tomto ohledu je třeba diskusi o podobě sociálního bydlení v České republice rozšířit na všechny zainteresované subjekty a určit veškeré relevantní nástroje, jichž by se mělo nadále využívat.

Sociální bydlení musí poskytovat dostatečnou právní jistotu, tak aby vyhovovalo nároku na bezpečný a dlouhodobý domov. Mělo by být důstojné a nemělo by přispívat ke stigmatizaci lidí, kteří jej využívají. Je třeba určit základní standardy, jež sociální bydlení musí splňovat.

Zasazujeme se, aby tyto standardy naplňovaly současné trendy v bydlení a zároveň určovaly minimální výměru podlahové plochy a hygienické zázemí na jednu osobu, resp. domácnost. Fyzická podoba sociálního bydlení musí odpovídat nárokům na běžný život domácnosti a potřebám jejich jednotlivých členů.

Řešení sociálního bydlení by mělo čerpat ze současné debaty o deinstitucionalizaci sociálních a zdravotnických služeb a zařízení. Sociální bydlení by nemělo být považováno za službu (ve smyslu sociálních služeb) a nemělo by být dlouhodobě poskytováno v budovách určených výhradně k tomuto účelu.

Sociální bydlení musí splňovat nároky na běžné bydlení a umožňovat udržování sociálního kontaktu nezatíženého místem, na kterém se nachází.

V roce 2006 Veřejný ochránce práv ve své zprávě pro poslaneckou sněmovnu doporučoval přijetí zákona o sociálním bydlení, jenž by vymezil cílové skupiny obyvatel a základní okruh kompetentních institucí zajišťujících právo na adekvátní bydlení.

Zpráva argumentuje tuto potřebu nedostatečným zajištěním práv na důstojný život marginalizovaných skupin obyvatel a nezohledňováním jejich potřeb v současném veřejnoprávním rámci. Za 7 let od zveřejnění této zprávy nedošlo v oblasti k výraznějšímu posunu. Platforma pro sociální bydlení se připojuje ke zmíněnému apelu.

Tímto prohlášením níže podepsaní zástupci organizací a jednotlivci vstupují do diskuse o budoucím zajištění práva na důstojné bydlení pro všechny lidi a nabízejí všem relevantním partnerům svoji podporu podle jednotlivých bodů tohoto prohlášení.

IQ Roma servis o.s., sociolog Štěpán Ripka, ROMEA o.s., Český helsinský výbor, Vzájemné soužití o.s., Centrom o.s., Armáda Spásy, Fakulta sociálních studií Ostravská univerzita.