Obávané, zatracované a obhajované inspekce

Inspekce poskytování sociálních služeb jsou obávané těmi, kteří je mají před sebou, zatracované těmi, kteří jimi neprošli, a obhajované těmi, kteří je vykonávají a supervidují, píše Pavel Říčan.

20090708-RicanPavel

Chceme přinést spíše střízlivý pohled. Tento text není popisný – je určen těm, kteří se pohybují v oblasti sociálních služeb. Naší ambicí je nabídnout zkušenost organizace, která pracuje s lidmi s duševním onemocněním.

Nepřímo navazujeme na odmítavý názor na inspekce vyjádřený v rámci Bed in a na následnou reakci inspektora a supervizora inspektorů Jana Syrového.

Naše organizace absolvovala během podzimu a zimy 2008/2009 celkem tři inspekce. Všechny tři úspěšně – i když někdy to bylo s odřenýma ušima, jak jsme se shodli s inspekčním týmem. Průběh inspekcí nás překvapil – svou důkladností a přísností. Očekávali jsme podstatně mírnější a formálnější pohled na věc.

Co nám standardy a následné inspekce přinesly?

Nejméně dva roky práce.

Nikdy nás vážně nenapadlo službu přizpůsobit požadavkům standardů kvality nějak rutinně. Důsledkem naší poctivosti bylo, že jsme úpravám a doplněním v metodice služeb věnovali hodiny a hodiny někdy vášnivých porad, domácích úkolů, formátování, doplňování a přepisování. Nejsme bohužel hotovi. Po proběhlých inspekcích aktualizujeme znovu všechny operační manuály – vbíháme do dalšího kola.

Nový pohled na práva uživatelů.

Naše služby byly budovány se zřetelem k právům uživatelů, byla to pro nás samozřejmost, výzva. Tenkrát šlo o to být jiný než personál psychiatrických léčeben.

Přesto nás práce na standardech a následné inspekce přiměly podívat se na téma práv znovu a podrobněji.

Pohled zkušených profesionálů zvenčí.

Těžko bychom si mohli dovolit je zaplatit. Pohled na naše služby očima zkušených praktiků, kteří působí v jiných oblastech (práce s mentálně handicapovanými, práce v drogových službách apod.) je pro nás obrovským přínosem. Inspektoři si s sebou přivážejí své know – how, své zkušenosti i zklamání z praxe. Naštěstí nejde být odosobněným inspektorem stejně jako nelze naštěstí být odosobněným sociálním pracovníkem.

Na co standardy nemyslí a co nám berou nebo mohou vzít

Důraz na izolovanou službu

Naše služby byly od devadesátých let budovány jako provázaný systém – centrum denních služeb navazovalo na terénní práci, chráněnou dílnu, chráněné bydlení.

Kritériem kvality bylo mít celý vějíř služeb, ne pouze jednu nebo dvě služby(např. chráněné dílny).

To se ze standardů při inspekcích ztratilo, naopak jsme žádáni – a pro inspektory to tak děláme – vnímat každou službu jako naprosto separátní šperk s vlastní metodikou, posláním, cíly atd.

Je to chyba – služby mají být vzájemně propojené, navazovat logicky na sebe, mají být ve vějíři. Standardům – tak jak jsou teď interpretovány .- zcela chybí toto systémové hledisko.

Důraz na dokumentaci všeho za všech okolností

Došlo u nás ke značné byrokratizaci, které jsme se nedokázali ubránit. Nejde o to, že by to bylo špatně – každá jednotlivost – zápisy z porad o uživatelích, dokumentace mimořádných událostí apod. má jistě svůj smysl. V součtu však tyto jednotlivosti vytvářejí nános, pod kterým se jen zvolna učíme dýchat, pracovat. Naše operační manuály jsou třikrát tlustší a dokonalejší než před rokem – fajn, ale jsou také méně čtivé, poměrně komplikované. Uvažujeme o tom, že se našich uživatelů zeptáme, zda a co se pro ně změnilo. Tak trochu si myslíme, že ta obrovská investice času a energie se jako Uroboros zakusuje do vlastního ocasu.

Říkáme si: připravit službu tak, aby prošla standardy, není až takový problém. Problém je, aby zároveň ještě fungovala jako služba.

Důraz na pracovní postupy

Tady je důraz zcela zřetelný, není třeba příliš vysvětlovat. Ale při práci s duševně nemocnými je velmi důležité cíleně budovat a reflektovat pracovní vztahy s uživateli. A právě tato dimenze naší práce se nyní dostala na vedlejší kolej – to je ovšem hrubá chyba. Rizikem služby přizpůsobené zcela požadavkům standardů je právě situace, kdy se vytvoří vycizelované pracovní postupy, ale zapomene se na vztahovou dimenzi, kterou uživatelé s duševním onemocněním vnímají jako ohromně důležitou.

Co se dá dělat?

Otázka nestojí zda standardy a s nimi spojené inspekce jsou dobré nebo špatné – podle našich zkušeností převažují klady.

Výzvou pro nás je shromáždit zkušenosti dalších poskytovatelů služeb pro duševně nemocné. Chceme se , zaměřit na sporná místa při výkladu standardů, která by mohla snížit kvalitu našich služeb. Hodláme zpracovat kvalitní návod, jak postupovat při koncipování služeb tak, abychom i po zavedení standardů kvality dokázaly poskytovat služby šité na míru potřebám duševně nemocných.

Pavel Říčan je odborný ředitel Fokusu Vysočina.

O inspekcích dále čtěte:

Jednání se zájemcem, smlouva a individuální plánování v terénních programech pro uživatele drog
Individuální plánování ve veřejných záchodcích
Proč nepodporuji BED IN stávku
Dušan Dvořák: Dovedete si představit, co by se stalo, kdybychom nevstali z postele?
Kvalita, pyžama a masomlejny