Novodobé sociální deportace

aneb Varování před vzrůstající tendencí veřejnosti i politiků vytvářet iluzi veřejného pořádku přesouváním „nepřizpůsobivých“ občanů mimo zorné pole většinové společnosti. Píše Aleš Herzog.

Vsetín, Chomutov, Městské části Praha 1, 5, 7, 10, 11, a spousta dalších obcí. Co mají společného? Přímočaré politiky s jednoduchou úvahou: Politik si říká: „Co většině lidí vadí?

Politik si odpovídá: „Smradlavé (odpudivé, nebezpečné, neplatící, nepřizpůsobivé…) existence (cikáni, feťáci, bezdomovci) před jejich domem (supermarketem, zastávkou).“

Politik se ptá: „Co udělám, aby mě lidi volili?“

Politik si odpovídá: „Vyženu je, deportuji je, přesunu je, odstěhuji je, zaúkoluji policii, aby je vyhnala, najmu si ochranku, aby to vyčistila…“

Iluze veřejného pořádku

A z toho vyplývá jeho odpověď pro sociální pracovníky: Nechceme zde vaše klienty, a tedy ani vás, protože vy za to můžete…

Popřípadě: Pokud zde nebudete vy, budou vaši klienti méně vidět. A tak vznikne iluze veřejného pořádku, kterou veřejnost jistě ocení.

Nová, přímočará generace

Obávám se, že jsme na začátku nové etapy vývoje politiky samospráv.

První generace našich politiků se asi těm současným musí jevit jako naivní snílci, doufající v lepší svět, podporující občanskou společnost, hledající složitá řešení složitých problém.

Nyní zde máme novou generaci, mnohem přímočařejší, hlavně před volbami.

Exstarosta Vsetína vystěhoval nepřizpůsobivé za město.

Starostka Chomutova rozdává pokuty a uděluje exekuce.

Radní MČ Praha 1 žádají Městskou policii o „vytlačení drogové scény“ kamkoliv mimo městskou část.

Sociální pracovníci, přesuňte se

Když to nefunguje, najímá se soukromá ochranka, cena půl milionu za 1 měsíc. Po terénních pracovnících se žádá, aby se přesunuli jinam, že klienti půjdou za nimi.

Metadonové centrum i Nízkoprahové denní centrum Naděje je také na obtíž.

MČ Praha 7 vypovídá z nájmu největší kontaktní centrum pro uživatele drog (předvolební úvaha prý byla jednoduchá, buď vyletí narkomani (KC Sananim) nebo bezdomovci (NDC Armády spásy).

KC Sananim si kupuje prostory na Praze 5 v blízkosti druhé největší otevřené drogové scény v republice, ale problémy nekončí ani soukromým vlastnictvím – MČ Praha 5 háže klacky (spíš kmeny) pod nohy.

Praha 10 si na dva měsíce před volbami najímá za milion měsíčně ochranku, aby vykazovala bezdomovce z její městské části jinam.

Praha 11 si kupuje od bezpečnostní agentury služby, obsahující mimo jiné terénní sociální práci ve stylu: „buď vyhledáš pomoc, nebo odejdeš nebo zavolám policii“.

O hlídkách Věcí veřejných ani nemá cenu mluvit…

„Bezpeční“ politici

Obávám se, že sociální služby vstupují do těžké doby. Pamatujete si na zprávy o politicích z Holandska a jiných států, tvrdě vystupujících proti migrantům, mešitám apod? Máme je tady!

Jejich heslem je „bezpečnost, pořádek, čisté město, stop neplatičům, stop narkomanům, stop bezdomovcům“.

Stopkou ale není myšlená sociální pomoc a integrace, nýbrž primárně přesunutí nebo zavření do vězení (což se vzhledem k přeplnění věznic nedaří, ale snad pomohou další vyhlášky či zpřísnění zákonů).

Dilema sociálních služeb: „Střecha nad hlavou, nebo práva klientů“?

Zákon o sociálních službách nám dal povinnost „prosazovat legitimní práva a zájmy našich klientů“.

Doposud byla většina sociálních služeb zvyklá, že to znamená pouze občas dojít s klientem na úřad a vysvětlit jedné sociální úřednici paní Zubaté, že tento „vagabund“ je „člověk“, který má i něco jako „práva“.

Nyní budou sociální služby ve výrazně větším střetu zájmů.

Vzpírat se?

Máme systematicky mapovat a dokumentovat, jak jsou naši klienti mláceni policií, jak je někde vozí na město, jak úřad úmyslně podporuje exekuční systém, aby rodiny vyštval z města?

Máme se vzpírat vůči tomu, že se město zbaví domu s převahou neplatičů tak, že jej prodá firmě, která rodiny ze sociálně vyloučené lokality vyhodí na dlažbu (více či méně elegantně)?

Máme se vzepřít požadavku vytvářet iluzi veřejného pořádku a nedocházet na místa, kde se reálně zdržuje drogová scéna?
Odpovídáte, že ano?

Máme tedy jít do konfliktu s městskými částmi a obcemi, které nám přispívají na provoz a často pronajímají prostory za dostupné peníze? Máme riskovat, že budou politici blokovat zřízení „nepopulárních stacionárních služeb“ a „ klást klacky pod nohy jejich provozu“, tedy, „že nám půjdou po krku“? Že nám dají výpověď z nájmu?

Máme na to sílu, vůli, a umíme to zvládnout (včetně Public Relation)?

Nová atraktivní práce

Tento text je varování a výzva. Jsou sociální služby schopné se sjednotit a vzájemně podpořit?

Zatím nám to příliš nešlo, bojujeme o peníze, jak jednotlivé typy služeb, tak služby mezi sebou.

Je otázkou, zda v budoucích letech nebude rivalita komfort, který si nebudeme moci dovolit.

I když je tu ještě jiná možnost: Vykašlat se na ty blbosti o etickém kodexu sociální práce, co nás učili ve škole (na kurzu). A nechat se hezky zaměstnat u nějaké perspektivní bezpečnostní agenturky.

Ono to nebude těžké. Vyhledat klienty umíme, stačí k nim jen přijít, a s úsměvem říci: „Do 30 minut opustíte naši městskou část, nebo zavolám kolegy od nás ze Security“….

Aleš Herzog se od roku 1998 věnuje práci v oblasti terénních programů pro uživatele drog a nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. Od roku 2007 vede Terénní programy o. s. Sananim, které se věnují práci především s nitrožilními uživateli drog v Praze. Vede tým 12 terénních pracovníků a 10 peerworkers. Je členem České asociace streetwork a inspektorem sociálních služeb.

1 Comment on Novodobé sociální deportace

  1. Již nějakou dobu lze sledovat, kterak se naše společnost rozhodla nevědomky inspirovat „dobrou praxí“ biblických měst Sodoma a Gomora: Své malomocné exportuje na poušť za město, cizince znásilní, vyžene nebo zabije, případně z nich udělá otroky… Jenom aby se naši konformovaní občané, odhodlaní žít si svůj Český sen s noogení depresí, měli dobře. Ze strany vládní elity, ale i jiných mocných lidí, se jedná o naprosté zneužití intelektu. Slepí vedou slepé.

Comments are closed.