Několik poznámek k příspěvku David Kocmana o standardech kvality

Základním problémem celého příspěvku je, že nerozlišuje mezi pojmy sociální služby a sociální práce a používá je jako synonyma. Přitom oba pojmy je nutné rozlišovat, každý znamená něco jiného, píše Jan Syrový.

Sociální práce je metoda práce s klientem, která se většinou odehrává v rámci pomáhajícího vztahu mezi pracovníkem a klientem a je založena na kontraktu mezi pracovníkem a klientem.

Sociální služba je druh veřejné služby, která se odehrává v rámci právního vztahu mezi poskytovatelem a uživatelem služby a je založena na právním úkonu (smlouvě).
¨
Není náhodou, že zákon o sociálních službách a prováděcí vyhláška nezná základní činnost ani úkon s názvem sociální práce. Dle mého je to z toho důvodu, že zákon a vyhláška rozlišují mezi službou (produkt poskytovaný na základě smluvního vztahu) a metodou práce (způsob, jak pracovník pracuje s klientem).

Z výše uvedeného vyplývá, že je nutné také rozlišovat mezi kvalitou sociální práce a kvalitou sociálních služeb.

Kvalita sociální práce a sociálních služeb

Kvalita sociální práce se soustředí na pracovníka (osobu) a jeho pomáhající vztah s klientem, pracovník (osoba) a pomáhající vztah jsou nositelé sociální práce.

Kvalita sociálních služeb se soustředí na poskytovatele (organizaci) a jeho smluvní vztah s klientem, poskytovatel (organizace) a smlouva jsou nositelé sociální služby. Je-li nositelem sociální služby poskytovatel (organizace), je nutné se v rámci sociálních služeb zabývat řízením kvality v této organizaci, předmětem kvality je poskytovatel služeb jako organizace a jí poskytované služby.

Tématem, o kterém se bavíme, jsou standardy kvality sociálních služeb, nikoliv standardy kvality sociální práce. Dle mého názoru příspěvek David Kocmana kritizuje řízení kvality v sociálních službách, ovšem tato kritika je postavena na nerozlišování sociální práce a sociálních služeb. Požadavky autora příspěvku se týkají kvality sociální práce, přitom ale jsme v oblasti kvality sociálních služeb, nikoliv sociální práce. Je to podobné, jako kdyby bylo městská hromadná doprava jako veřejná služba kritizována za to, že nemá dostatečně kvalitní silnice.

Kdo je řemeslník sociálních služeb?

Autor příspěvku dále hovoří o tom, že řemeslník a profesionál jsou konstruktivními nepřáteli řízení kvality. Z kontextu jeho příspěvku (odkazy na Geerta van der Laana a sociální práci v různých zemích) se domnívám, že tímto řemeslníkem a profesionálem v autorově pojetí je vysokoškolsky vzdělaný sociální pracovník.

Řízení kvality omezuje dle autora kreativitu tohoto vysokoškolsky vzdělaného sociálního pracovníka, protože místo variability požaduje spolehlivost a výkonnost. Autor je opět zcela v kontextu sociální práce, v jeho představě je hlavním nositelem sociálních služeb tento vysokoškolsky vzdělaný sociální pracovník a jeho reflektovaný, pomáhající vztah s klientem.

To však naprosto neodpovídá realitě sociálních služeb, jejichž hlavním nositelem (realizátorem) je pracovník v sociálních službách, který nemá žádné vzdělání v sociální práci, ale pouze stohodinový kurz. Tento pracovník v sociálních službách není připraven udržovat s klienty pomáhající vztah na úrovni vysokoškolsky vzdělaného sociálního pracovníka. Pracovník v sociálních službách je připraven dělat svou práci dle pokynů nadřízených a daných pravidel.

V tomto smyslu je řízení kvality jeho práce naprosto legitimní, je naprosto legitimní po něm požadovat především spolehlivost a výkonnost, protože to odpovídá jeho vzdělání a profesním dovednostem.

Variabilita, kterou požaduje autor příspěvku, vyžaduje odpovídají profesionální úroveň, pro kterou pracovníci v sociálních službách nejsou připraveni. Tím nechci nijak snižovat dovednosti a schopnosti pracovníků v sociálních službách, pouze popisuji rozdíl v těchto dovednostech a schopnostech u sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách.

Závěrem chci říci, že pokud by příspěvek David Kocmana pojednával o kvalitě sociální práce, o kvalitě v sociální práci, mohl bych s ním bez problémů souhlasit, mnohé autorovi názory sdílím a sám upozorňuji na problémy, které zmiňuje. Nemohu však s autorovými názory souhlasit, pokud se příspěvek týká kvality sociálních služeb.

David Kocman: Kam se poděl duch standardů? Řízení kvality jako problém sociálních služeb

Jan Syrový: Několik poznámek k příspěvku D. Kocmana o standardech kvality

Bohumila Baštecká: Komentář k textu David Kocmana o standardech kvality a reakci Jana Syrového

David Kocman: Standardy kvality: reakce na reakce