Nečinnost a zanedbání práce s rodinou – dvě nejčastější pochybení OSPOD podle veřejné ochránkyně

Zjištěná pochybení v letech 2014 a 2015. Zdroj: ochrance.cz
Zjištěná pochybení v letech 2014 a 2015. Zdroj: ochrance.cz

V letech 2014 a 2015 obdržela ochránkyně celkem 472 podnětů týkající se práce orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Ve 142 případech bylo zahájeno šetření a v 77 případech byla zjištěna pochybení (54 %) ze strany OSPOD. Ve všech případech orgány uznaly svá pochybení a pokud to bylo ještě možné, chyby napravily. Celkově proto spolupráci s OSPOD hodnotíme pozitivně, uvádí veřejná ochránkyně.

Ochránkyně se věnuje takřka výhradně těm případům práce OSPOD, se kterými se na ni obrátí stěžovatelé. Nemonitoruje veškerou práci OSPOD a uvedené nedostatky a jejich procentuální rozložení je proto možné vztahovat pouze na tyto šetřené případy.

Za uplynulé dva roky bylo nejčastějšími nedostatkem nečinnost úřadu (22 %) a zanedbání práce s rodinou (21 %). Mezi další významná a opakující se pochybení patří nevyčerpání všech možností sociální práce před odebráním dítěte z rodiny (11%), překročení pravomocí (10 %), uvádění nepřesných či zavádějících údajů pro soudy, které například rozhodují o odebrání dítěte nebo omezení kontaktů s rodinou (7 %). Posledním, ale velmi podstatným nedostatkem pak je ponechání dětí v ústavech po zbytečně dlouhou dobu nebo neodůvodněné rozdělení sourozenců (6 %).

OSPOD se v šetřených případech, ve kterých bylo konstatováno pochybení, často věnoval situaci dítěte, zanedbával však práci s rodinou (21 %). Nesnažil se rodiče přimět k řešení vzájemných konfliktů, nenařídil jim využití odborné pomoci, nedostatečně je informoval o dalších krocích nebo rodiče nezapojoval do vytváření individuálního plánu ochrany dítěte. Často tím snižoval šance, že by rodiče urovnali své neutěšené konflikty a mohli se později o své dítě zase starat. OSPOD se tedy věnoval řešení situace dítěte, ale opomíjel jeho rodinné zázemí.

V 11 % případů OSPOD nevyčerpal všechny možnosti před přistoupením k nejtvrdšímu opatření – odebrání dítěte z rodiny a jeho umístění do ústavní péče. Obvykle se jednalo o nekontaktování členů širší rodiny, zda by o dítě nemohli sami pečovat. Z šetření přitom často vyplývalo, že členové širší rodiny mívali zájem se o dítě svých příbuzných v problémech postarat. OSPOD však tyto možnosti mnohdy vůbec neprověřil. Podobně třeba OSPOD rodičům nezprostředkoval odbornou pomoc, která by jim mohla pomoci zlepšit jejich rodičovské kompetence a rovnou přistoupil k odebrání dítěte. Osobní péče však musí mít přednost před umístěním dítěte do ústavní výchovy.

Za velmi problematické považujeme, uvádí ochránkyně, neodůvodněné rozdělování sourozenců, ke kterém obvykle dochází spíše z administrativních důvodů – jako je například omezená kapacita zařízení nebo pěstounů. V šetřených případech OSPOD rozdělení nezabránil, ani následně nevyvinul aktivitu k opětovnému sloučení sourozenců. Podobně v případě jejich oddělení alespoň nezajistil pravidelný kontakt sourozenců a udržení jejich často již jediné existující rodinné vazby. Jiným případem je pasivita úřadu, kdy se aktivně nesnaží dostat dítě z ústavní výchovy zpátky do rodinné nebo pěstounské péče. Tyto případy se vyskytly ve 14 % pochybení.

O odebrání dítěte z péče nebo omezení styků s rodinou může rozhodnout pouze soud. Soud se však z velké části opírá o podklady, které mu poskytne OSPOD a je proto třeba trvat na pečlivém a objektivním zhodnocení situace dítěte a rodiny. Bohužel jsme se setkali s případy, kdy byly soudu poskytnuty nepřesné, neúplné nebo vyloženě zavádějící informace, uvedla ochránkyně.

Doporučení veřejné ochránkyně práv

  • Ochránkyně doporučuje, aby OSPOD při řešení konfliktních vztahů mezi rodiči, které se citelně dotýkají jejich nezletilých dětí, využíval všech svých zákonných kompetencí. Tedy i možnosti uložit rodičům (ve správním řízení) povinnost spolupracovat s odborným poradenským zařízením (typicky se jedná o individuální či společnou terapii rodičů anebo mediaci), jestliže rodiče této možnosti nevyužili dobrovolně na základě předchozího doporučení OSPOD.
  • OSPOD není povinen řešit každý rodičovský spor, který v souvislosti s výchovou a péčí o dítě mezi rodiči vznikne. Sociálně-právní ochrana dětí nemá probíhat v režii rodičů, je nutná jejich spolupráce s OSPOD. OSPOD je ten, kdo koordinuje a řídí potřebné kroky v rámci výkonu sociálně-právní ochrany dětí.
  • Za situace, kdy je OSPOD soudem ustanoveným kolizním opatrovníkem dítěte v opatrovnickém soudním řízení, měl by soudu nejen podávat objektivní informace o rodinných poměrech, ale tyto rovněž vyhodnocovat a na jejich základě formulovat svá stanoviska a návrhy soudu.
  • V případě dětí, které byly odebrány z rodiny a umístěny do některého z ústavních zařízení (školských či zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc) by si měl být OSPOD jasně vědom skutečnosti, že o styku rodičů s dětmi může rozhodovat výhradně soud, nikoliv ředitel zařízení. Jestliže tedy zařízení nepřiměřeně omezuje či snad zcela znemožňuje kontakt dětí s rodiči, měl by OSPOD zařízení upozornit na nezákonnost takového jednání a zároveň podat soudu podnět, aby o styku rozhodl.
  • Ochránkyně dále doporučuje, aby zejména kraje reagovaly na potřebu navazujících sociálních služeb za účelem zajištění efektivního výkonu sociálně-právní ochrany dětí, jichž je dle zjištění ochránkyně stále nedostatek. A to jak v oblasti terénních služeb, poskytování asistence u kontaktu rodičů s dětmi, tak odborné poradenské pomoci (individuální či rodinné terapie a mediace).