Násilí z nenávisti a sociální práce

Rozhovor s Kateřinou Baňackou, sociální pracovnicí In Iustitia. O násilí z nenávisti, sociální práci a o zákonu o obětech trestných činů.

Oběti chtějí na útok co nejrychleji zapomenout, proto ho nikde nehlásí.

Co je to násilí z nenávisti a jak často k němu u nás dochází?

Násilí z nenávisti je násilí, jehož oběti jsou napadány kvůli jejich rozdílnosti. Jedná se o útoky rasistické, antisemitské, islamofobní, homofobní a transfobní, dále se jedná o genderové násilí, násilí z důvodu věku, zdravotního stavu, sociálního statusu či příslušnosti k subkultuře.

Napadené osoba je často ve zranitelné nebo nevýhodné pozici kvůli svému skupinovému statusu – nemá vzdělání či informace, nerozumí jazyku, neorientuje se v systému národního práva a veřejné správy či patří ke skupině institucionálně diskriminované či ze své podstaty uzavřené (osoby bez dokladů, osoby skrývající svoji sexuální identitu či zdravotní stav) aj.

Nenávistné incidenty se objevují v mnoha podobách. Může jít o zastrašování, vyhrožování, vydírání, sexuální útoky, žhářské útoky, fyzické napadání, poškozování majetku, slovní útoky či útoky prostřednictvím počítačové sítě a sociálních médií.

V současné době je problematické dojít ke konkrétnímu číslu, které by udávalo, jak jsou časté útoky násilí z nenávisti na území České republiky, protože neexistují žádné statistky, které by se tímto tématem zabývaly.

In IUSTITIA se snaží toto téma monitorovat na základě vlastní rešerše médií, oznámení od spolupracujících organizací, policie či případně od samotných napadených. I přesto se v zahraniční literatuře udává, že je až 90 % těchto útoků latentních z mnoha důvodů. Což se nám potvrzuje i v samotné praxi.

Oběti chtějí na útok co nejrychleji zapomenout, proto ho nikde nehlásí. U některých skupin lidí je násilí z nenávisti běžnou součástí jejich životů a nevnímají to jako něco, co by měli řešit. Mnoho cizinců (bez ohledu na jejich legální nebo nelegální status na území ČR) se bojí incident z nenávisti oznámit policii.

Osoby bez legálního statusu se obávají možného vyhoštění z území České republiky, pro osoby s legálním pobytem přetrvává jazyková bariéra, ale také negativní zkušenosti s orgány činnými v trestním řízení, ať už v zemi původu, nebo na území České republiky.

Jakých skupin se násilí z nenávisti nejčastěji týká?

Násilí z nenávisti se nejčastěji v České republice dotýká rasových, etnických a národnostních menšin. Na území České republiky jsou to zejména Romové. Kromě Romů jsou dalšími ohroženými lidmi v této kategorii cizinci jiné barvy pleti nebo národnosti (Vietnamci, Rumuni, Ukrajinci). Násilí z nenávisti se také dotýká osob věřících, v ČR zejména židů a muslimů.

Mezi další osoby ohrožené násilím na našem území patří lidé s odlišnou sexuální orientací či identitou, představitelé subkultur (anarchisté, punks, hip-hoppeři, skejťáci), lidé s mentálním postižením, lidé s HIV pozitivitou, uživatelé drog a lidé bez přístřeší.

Vývoj násilí z nenávisti v Česku úzce souvisí s radikalizací společnosti, která je důsledkem nahromaděné nespokojenosti. Pro společnost je jednodušší vybrat si něčím odlišující se skupinu osob a tu označit za příčinu problému, než hledat skutečná východiska.

V minulém roce jsme byli svědky mnoha demonstrací, které byly zaměřeny protiromsky a i tyto demonstrace přispívají k formování názoru na osoby s odlišnostmi. To vše může vést až k násilí z nenávisti. Na vývoji násilí z nenávisti mají také nemalý podíl média a to jakým způsobem vytváří mediální obraz osob s odlišností i samotných obětí násilí z nenávisti.

Mediální obraz těchto osob je často pojímán v pejorativním smyslu a od toho se odvíjí následné diskuze a také názory společnosti.

Sociální pracovníci by se měli vyvarovat zejména bagatelizování incidentu a také „tlačení“ klienta do řešení události.

V jaké souvislosti se s ním mohou setkat pracovníci v sociálních službách?

Sociální pracovníci se s násilím z nenávisti mohou častěji setkat, pokud pracují s cílovou skupinou, která jím může být ohrožena – nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, azylové domy, noclehárny, terénní programy ve vyloučených lokalitách apod., ale také pracovníci poraden či služeb zaměřených na oběti trestných činů.

Sociální pracovníci se nemusí setkávat jen se samotnými obětmi násilí z nenávisti, ale také s blízkými osobami obětí či svědky násilí z nenávisti. V praxi je velice časté to, že oběti sami aktivně o tématu násilí z nenávisti nemluví.

Zde vidíme, jak důležité je, aby sociální pracovník dovedl na toto téma s klienty hovořit a při případném otevření tématu klientem vhodně vést poradenský rozhovor. Dle našeho názoru je také důležité s klienty hovořit o tom, že toto téma v naší společnosti existuje a není v pořádku, pokud je na někom násilí z nenávisti pácháno.

Jak by měli pracovníci v sociálních službách reagovat v takových případech?

Pokud se sociální pracovník setká s klientem, který se mu svěří, že byl obětí násilí z nenávisti, měl by pracovník s takovýmto klientem pracovat v rámci zásad práce s obětí trestných činů s přihlédnutím a respektováním možné sociokulturní odlišnosti, která může celou spolupráci s klientem zásadně ovlivňovat.

Sociální pracovníci by se měli vyvarovat zejména bagatelizování incidentu a také „tlačení“ klienta do řešení události, i když s dobrým úmyslem. Ne všichni naši klienti mají zájem řešit své napadení prostřednictvím trestního řízení, mnohým klientům stačí to, že jim někdo naslouchá a se svým příběhem se tak mohou v bezpečném prostředí svěřit.

Pokud se klient rozhodne incident řešit, je velice důležité klientovi přiblížit, co se bude dít, čeho bude mít povinnost být účasten apod. V takovém případě je možné nás kontaktovat a prokonzultovat s námi klientovu situaci a v případě zájmu klienta, ho odkázat do naší poradny Justýna.

Jaké organizace a instituce (neziskové i státní) pomáhají obětem násilí z nenávisti?

Na pomoc obětem násilí z nenávisti se v Česku jako jediná specializuje pouze In IUSTITIA. S obětmi násilí z nenávisti však mohou přicházet do kontaktu a poskytovat jim své služby pracovníci Probační a mediační služby, pracovníci poraden pro oběti, sociální pracovníci různých sociálních služeb a v neposlední řadě také policisté. Se všemi subjekty se snažíme postupně navazovat spolupráci.

Co konkrétně dělá In IUSTITIA nebo další organizace pro oběti násilí z nenávisti?

In IUSTITIA provozuje poradnu Justýna, která své služby poskytuje bezplatně a na celém území České republiky. Poradna Justýna poskytuje klientům a klientkám odborné sociální poradenství a právní informace včetně zprostředkování služby provázení trestním řízením a řízeních navazujících (jako je například řízení správní či civilní).

Nabízíme asistenci a podporu při jednání s různými institucemi – policií, státní správou, médii apod., osobní či telefonickou krizovou intervenci, zprostředkování zastupování advokátem, zprostředkování psychologické či terapeutické pomoci a tvorbu bezpečnostního plánu.

Kromě toho se zaměřujeme na vzdělávací a preventivní činnost – realizujeme osvětové a vzdělávací programy pro odborné pracovníky (sociální pracovníci, učitelé, policie), děti i širokou veřejnost.

Spolupracujeme s organizacemi na mezinárodní úrovni a komentujeme dění v oblasti násilí z nenávisti v ČR při setkání se zástupci a zástupkyněmi mezinárodních organizací (EU, Rada Evropy, Kongres USA atp.). Zaměřujeme se na práci s médii a zvyšování povědomí o problematice násilí z nenávisti (hate crime) a projevů předsudků v jazyce (hate speech) a chování.

Mezi další hlavní činnosti In IUSTITIA patří monitoring násilí z nenávisti v celé České republice a vydávání pravidelných Zpráv o násilí z nenávisti v ČR.

Podíleli jsme se na tvorbě zákona o obětech trestných činů a nyní zkoumáme jeho fungování v praxi.

Loni jste získali mezinárodní ocenění za sociální integraci, jak souvisí násilí z nenávisti a sociální integrace?

Ano, v loňském roce jsme byli oceněni cenou Nadace ERSTE za přínos sociální integraci. Cena nám byla udělena za poskytování služeb obětem a osobám ohroženým násilím z nenávisti dle jejich potřeb a sociokulturních odlišností v rámci terénní sociální práce, která hraje důležitou roli při integraci osob se sociokulturní odlišností.

V létě vstoupil v platnost zákon o obětech trestných činů, zlepšil postavení obětí?

Zákon o obětech trestných činů výrazně zlepšil postavení obětí. Obětem je věnována větší pozornost než před platností tohoto zákona. Zákon jasně vymezuje a rozšiřuje práva obětí, vymezuje zvlášť zranitelnou oběti, která má ještě širší rozsah práv.

Cílem tohoto zákona je zejména předcházení sekundární viktimizaci obětí. Tento Zákon dále upravuje poskytování služeb obětem, které musí bát akreditované Ministerstvem spravedlnosti a poskytovat odborné služby na základě standardů kvality poskytovaných služeb dle zákona o obětech trestných činů, které jsou podobné standardům kvality sociálních služeb. In IUSTITIA je proto akreditován jako subjekt poskytující právní informace dle tohoto zákona.

Má zákon nějaký vliv na činnost sociálních pracovníků?

Zákon o obětech trestných činů se sociálních pracovníků příliš nedotýká, pokud nepracují s oběťmi trestné činnosti.

Je však dobré mít na paměti základní práva obětí a zvláště zranitelných obětí, protože klient v jakékoliv službě se může stát obětí trestného činu. Za vyzdvižení stojí i jedno z práv obětí; oběť může mít svého důvěrníka a v pozici důvěrníka může být i sociální pracovník.

Sociální pracovník tak může být s klientem přítomen u různých jednání na policii či u soudu, být tak klientovi oporou a starat se o jeho psychickou pohodu. Další z práv je např. právo rozhodnout se, jakého pohlaví má být policista, který oběť vyslýchá, dále právo na odbornou pomoc a informace v jazyce, o kterém oběť prohlásí, že mu rozumí, právo nesetkat se při úkonech činěných v rámci trestního řízení s pachatelem; právo na utajení totožnosti oběti; právo na peněžitou pomoc a prohlášení o dopadu trestného činu na život oběti.

Jak se zákon osvědčil v praxi? Máte nějaká doporučení pro jeho změnu?

Zákon o obětech trestných činů je zatím velmi nový a praxe stále odhaluje jeho silné a slabé stránky. Dosavadní fungování tohoto zákona je probíráno i na multidisciplinárních týmech realizovaných Probační a mediační službou ČR v rámci projektu „Proč zrovna já“.

In IUSTITIA se v současné době účastní 11 týmů po celé České republice, kde navrhujeme případné změny zákona a hovoříme zde s dalšími odborníky. Jednou z námi navrhovaných změn je snížení administrativní zatížení policistů, ale zejména pak obětí v souvislosti s poučováním obětí o jejich právech dle zákona o obětech trestných činů. V současné době je oběť nucena seznámit se s obsahem komplikovaného desetistránkového formuláře.

Kateřina Baňacká, sociální pracovnice IN IUSTITIA

Vystudovala sociálně ekonomickou fakultu UJEP a řadu let působila v drogových službách, kde pracovala s aktivními uživateli drog či abstinujícími, kteří se také setkávali s násilím z nenávisti, což byl jeden z motivů, proč začít aktivně působit v oblasti věnující se násilí z nenávisti. V In IUSTITIA, o. p. s. pracuje s klienty a jejich blízkými, kteří jsou ohroženi či se stali oběťmi násilí z nenávisti.

Její hlavní vizí je rozšíření povědomí o tématu násilí z nenávisti mezi laickou veřejnost, ale také rozšíření znalostí o možnostech a specifikách práce s touto cílovou skupinou mezi odbornou veřejnost, zejména pak mezi sociální pracovníky. Jen díky spolupráci dalších služeb a subjektů s In IUSTITIA je možné obětem násilí z nenávisti poskytovat komplexní pomoc při řešení situace, která jim často převrací dosavadní život vzhůru nohama.