Rubriky
Zprávy

Nad smlouvou o nájmu bytu pro seniory

Když nám začalo stáří nahlížet přes rameno – to jsme na to byli ještě dva, takže to bylo relativně snazší -, tak jsme se usnesli, že budeme muset dát žádost na magistrát, protože, čekací doba byla značně dlouhá. Počítali jsme 10 let.
Vladimír Pernica

Po několika letech jsme dostali vyrozumění, že nám byl přidělen byt v domově na Střížkově. Zaradovali jsme se, a hned jsme Střížkov navštívili. Ovšem byli jsme velice zklamáni, byt vůbec nebyl vhodný pro bydlení dvou lidí, byl velice malý. Odřekli jsme jej. A hned jsme začali sondovat, kde jsou jaké byty „důchoďáky“ a jak to v nich vypadá. Nakonec jsme se rozhodli, že nejvhodnější by byl „důchoďák“ v Bohnicích.

Zde se nám v líbilo hlavně to, že zde byly v jednom areálu penziony pro důchodce, z nich bylo možné bez zvláštních potíží přejít do ubytování pro tzv. chodící a odtud opět bez zvláštních potíží na tzv. „ležáky“ . Také bylo možné, při úrazu nebo návratu z nemocnice, být umístěn na ležící až do uzdravení a pak se vrátit do penzionu. A potom, celý areál je v krásném parkovém prostředí a klidný.

Jedinou podmínku jsme měli, nebýt ubytováni v přízemí. Byli jsem si vědomi, že nastane brzy doba, kdy by nám zahrádka dělala potíže. Dcera sice chtěla, ať si vezmeme zahrádku, že se bude o ni starat. Bohužel, ještě než jsme nastoupili do penzionu, dcera zemřela. To jenom urychlilo naše rozhodnutí, odejít do penzionu.

Penzion

Jedinou místnost jsme předělili závěsem a začali jsme žít v penzionu. Sice to mělo nevýhodu, jak konstatoval pravnuk, když mě vyzval abychom si šli hrát, že je to „pěkně blbý“, když nemůžeme zavřít. Měl pravdu, ale s tím jsme se smířili. Jinak jsme konstatovali samé výhody.

Za tři měsíce úklid i s vypráním záclon. Není to pro úklid sice mnoho, ale když jsme udělali každý měsíc úklid, tak to hlavní za tři měsíce šlo.

Když se něco pokazilo v koupelně, na záchodě, nebo na kuchyňské lince, zapsali jsme závadu do knihy v hlavní budově a během několika dní, někdy dokonce hodin bylo vše v pořádku.

Nad návrhem smlouvy

Bohužel, přišel rok 2007. Kromě toho, že jsem ovdověl, začal platit zákon 108 o sociálních službách. Tento nedomyšlený polotovar začal plně působit. Hned se přejmenoval, a hlavně rozdělil, domov důchodců na Domov pro seniory Slunečnice a na penziony. Penziony byly po dlouhém přemýšlení dány do pravomoci bytovému hospodářství. A proto dnes sedím nad návrhem smlouvy o nájmu bytu pro seniory.

Hned články III. a IV. mě uvádí do rozpaků. Dosavadní smlouva, kterou jsem uzavřel v roce 2001, je na dobu neurčitou; zde se mě nabízí smlouva na dobu určitou. A v článku IV. se uvádí zvláštní ujednání k době nájmu. Celkem to vypadá přijatelně, co bude za 9 let, mohl bych mávnou rukou. Ale mě z toho páchne čertovina. Sice nevím jaká, ale je mě to podezřelé.

Proč ne smlouvu jako doposud, na dobu neurčitou? Ušetřili by se hned dva články ve smlouvě, nemusily by se vymýšlet složité manévry s jejím prodlužováním. Nehledě na to, že citace paragrafů občanského zákoníku je pro mě španělskou vesnicí. Nebo je to proto, aby byla nutná porada s právníkem? Každá změna je jenom k horšímu a starého člověka přímo leká, přinejmenším znejišťuje.

Kromě toho ztrácím tříměsíční úklid. Bude nutné si na takový úklid najímat firmu? A co se záclonami? Nehledě na to, že jde opět o změnu, a již jsem se o změnách pro starší lidi zmiňoval. Stejné je to s běžnou údržbou domovního majetku. Máme si vše sjednávat s firmami mimo areál? Nebo je to proto, aby se uplatnili sociální pracovníci?

Konečně, jak to bude se zásadním problémem, přechodem po ose penzion – chodící – nechodící? Bude zase tak bezproblémový jako doposud? Vždyť jde o hlavní důvod, proč jsem se před šesti lety rozhodl pro Domov důchodců Bohnice.

To všechno v zásadě umožnil zákon 108/2006: zrušení doposud fungujícího komplexního zařízení pro péči o seniory. Ovšem, když se na to podíváme z vyššího hlediska, tak je to prkotina. Vždyť zde se jedná pouze o několik málo stovek stařenek a stařečků, kteří stejně žijeme přesčas.

Vladimír Pernica, Praha

Užitečné odkazy

Zákon o sociálních službách
Přicházíme o rozum