Rubriky
Odborné články

Martin Davies: Dosažení změny

The Essential Social Worker (1985) je základní kniha udržovatelského (maintenance, údržba) přístupu k sociální práci. Martin Davies v ní argumentuje, že úkolem sociální práce je přispívat k udržování společnosti; ať skrze sociální kontrolu vůči deviantním členům, nebo pomocí individuální podpory a umožnění přístupu ke společenským zdrojům.

„Sociální pracovníci jsou údržbáři ošetřující soukolí společnosti. Pracují na konci společenského spektra, kde narušení dosáhlo chronických nebo epidemických rozměrů a jeho důsledky zasahují do života zranitelných lidí. Mohou používat různé strategie, přímé a nepřímé, ale jejich hlavní cíl je udržovat nezávislost dospělých, ochraňovat zájmy dětí a přispívat ke vzniku společenského prostředí, ve kterém může každý naplnit svůj potenciál osobnostního rozvoje.“ (str. 28 )

Cílem sociální práce, říká Davies, je udržovat fungující společnost, nikoli dosahovat změny v klientově životě. Touha po změně je jeden ze základních omylů sociální práce. „Pokud dojde ke změně, bude to z klientovy vůle – nikoli díky zázračnému působí sociální práce“ (str. 44). Následuje výtah z kapitoly The Achievement of Change (Dosažení změny), kde se autor změně v sociální práci věnuje podrobněji.

Nic necharakterizuje rozpory mezi učebnicovým idealismem a skutečným světem sociální práce tolik, začíná Davies, jako koncept změny. Od počátků sociální práce po celou dobu jejího vývoje zde byly učitelé, snažící se budoucí sociální pracovníky nakazit evangelickým nadšením pro klientovo zreformování. Chudí musí být vzděláni, děti zachráněny; ega musí být posílena a dosaženo náhledu; manželské rozpory musí být vyřešeny, komunity se musí rozvíjet. Sociální pracovníci jsou lidé žijící ve společnosti, jež si výsledku, dosažení cení více než služby; není se tedy co divit, že tendence nazírat klienta jako semínko, jež musí být kultivováno, je pro mnohé příliš silná, než aby odolali.

Tím není řečeno, že ke změně nikdy nedochází – jak u klienta, tak ve společnosti. Ani to neznamená, že sociální pracovník nedělá nic, co přináší změnu; už jen že se stane součástí klientova sociálního světa a ovlivňuje ostatní jeho členy. A samozřejmě je zde to, v čem sociální pracovník působí změnu přímo obrovskou – rozhodování o přemístění klienta z jeho domova do pečovatelského zařízení apod. Což ale asi nemají učebnice na mysli, hovoří-li o dosažení změny – pro klienta jsou to ovšem přesně ty změny, spojené se sociální prací.

Samozřejmě, sociální pracovníci dosahují změny – někteří chudí jsou vzděláni, některé děti zachráněny. Je ovšem důležité uvědomit si tři skutečnosti. Za prvé, tyto výsledky nejsou hlavní důvod existence sociální práce; jsou nedílnou součástí udrožování společnosti, ale právě jen součástí a jejich vliv by neměl být přeceňován. Za druhé, dosažené změny nejsou nezbytně trvalé nebo úplné. Za třetí, ač se sociální pracovník snaží přivodit změnu, vůle a odhodlání ji uskutečnit náleží klietovi.

Navození změny je jen jednou součástí údržbářské úlohy sociálního pracovníka. Člověk není tak ovlivnitelný, aby se nechal reformovat sociálním pracovníkem, který ještě k tomu pracuje s dalšími deseti nebo stem jiných lidí.

Martin Davies. The Essential Social Worker. A Guide to Positive Practice. 2nd edition. Ashgate, Hants 1993. ISBN 1 85742 162 0