Laskavá pomoc rešeršistům DVTV aneb O výchově

Je 3. května, Světový den svobody tisku. Většina médií a novinářských organizací připomíná kolegy, kteří zemřeli při výkonu své práce, nebo jsou pro ni vězněni. Veřejné osoby zdůrazňují důležitost svobodného tisku pro demokracii. Pořádají se konference a semináře.

V DVTV publikují rozhovor s Milošem Zemanem o tom, že „nejpitomějším tvorem na zeměkouli je současný český novinář“. Na Twitteru ho propagují slovy „Novinářů je příliš mnoho, měli by se likvidovat, kritizuje je Miloš Zeman, prezident České republiky“.

Píše Milan Šveřepa

***

Nepravděpodobné? Nereálné?

DVTV to zvládla – jen nebylo 3. května, ale prosince. A šlo o Mezinárodní den lidí s postižením.

Screenshot tvítu DVTV s textem o rozhovoru

Zveřejnit ničím nepodložený „hejt“ známého lobisty za profesní zájmy speciálních pedagogů a proti inkluzivnímu vzdělávání by bylo pobouřlivé za všech okolností.

Na Mezinárodní den osob se zdravotním postižením je to… nepěkné?

Nic na tom nezmění, že v reakci na vyvolané pobouření udělala DVTV o pár dnů později rozhovor s Klárou Laurenčíkovou.

„5 minut Hitler, 5 minut Žid“ sice zní jako nadužívané klišé, ale v DVTV to očividně berou jako základ redakční politiky. Nahlédnout, že možná udělali chybu, se v DVTV ani nepokusili.

Přičemž tohle je taková ukázka pohrdání a nepochopení, že by si to v Karlíně měli nechat patentovat:

„Ale jestli vám to zlepší Mezinárodní den osob se zdravotním postižením, tak chystáme rozhovor i s druhou stranou.“ Jiří Trachtulec, editor DVTV

Screenshot facebookového komentáře zaměstnance DVTV: "jeslti vám to zlepší Mezinárodní den lidí s postižením..."

***

Moderátor Martin Veselovský mi na Twitteru sdělil, že v rešerši nenašel nic o tom, že Jiří Pilař popírá právo dětí s postižením na vzdělání (a na začlenění, na sebeurčení, na to nebýt diskriminován).

Screenshot tvítu MV o tom, že v rešerši nic o popírání práv nenašel
Tyto trable s vyhledáním mne zaujaly, rozhodl jsem se tedy DVTV nabídnout laskavou pomoc:

Právo na začleňující vzdělávací systém…

Právo na vzdělání v běžných školách je zarušeno českým právním řádem, konkrétně Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením:

Článek 7

Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, přijmou veškerá nezbytná opatření, aby dětem se zdravotním postižením zaručily plné užívání všech lidských práv a základních svobod na rovnoprávném základě s ostatními dětmi.

Článek 24

Státy (…) uznávají právo osob se zdravotním postižením na vzdělání. S cílem realizovat toto právo bez diskriminace a na základě rovných příležitostí (…) zajistí začleňující vzdělávací systém na všech úrovních.

(…) zajistí, aby osoby se zdravotním postižením nebyly z důvodu svého postižení vyloučeny ze vzdělávací soustavy a aby děti se zdravotním postižením nebyly z důvodu svého postižení vyloučeny z bezplatného a povinného základního vzdělávání nebo středního vzdělávání.

…a jeho popírání

„Inkluze má své limity, které jsou dány dětmi, úrovní jejich myšlení a chování. Nemyslím si, že všechny děti patří do běžných škol.“ Jiří Pilař

Screenshot výsledků hledání "jiří pilař inkluzivní vzdělání" Googlem. Rozhovor s popřením práva na vzdělání je 4. Na 1. místě je rozhovor z DVTV.

Kromě školení o českém právním řádu by se DVTV zřejmě hodil i trénink práce s internetem, případně porozumění textu.

***

Zatímco Martin Veselovský se cítí dotčen mými slovy „hnus“ a „ad nauseam“, napsat „retardované děti“ mu přijde v pořádku.

Dokonce se toho zastává – chvilku překrucováním, chvilku předvídatelným pohoršením nad „zákazem slov“, chvilku rychlým googlením a předhozením rádoby seriózního odkazu.

Překrucování

DVTV napsala „retardované děti“. Pan Veselovský přechází na „mentální retardace“.

To druhé je zastaralý zdravotnický pojem, používaný když chcete ukázat, že jste ustrnuli v (před)minulém století.

To první je urážka (viz níže).

„Zakázané slovo“

DVTV nikdo nic nezakazuje.

Oni mají právo publikovat, ostatní mají právo to kritizovat.

Až takhle jednoduché to je.

(Pokud teda DVTV nechodí do stejné myšlenkové školy jako Policie ČR 😉

Screenshot facebookového komentáře Policie ČR: "svoboda projevu, ne svoboda po projevu"

Říkat „retardované děti“ je urážka. Stejně jako „retard“.

Pokud nevěříte, tak se zamyslete, jestli jste ta slova slyšeli použít jakkoli jinak. – Asi tak.

(V některých zemích k tomu existují kampaně, které urážlivost vysvětlují.)

„Mentální retardace“

„S ohledem na důstojnost lidí s postižením se přestávají používat stigmatizující psychologické a medicínské výrazy typu mentální retardace, mentální postižení, debilita, imbecilita apod.

V Anglii se např. zažil výraz „learning disability“ (postižení v učení) nebo „learning difficulties“ (potíže v učení).“ (Quip)

V Česku se používá nejčastěji „lidé s mentálním postižením“.

V kontinentální Evropě pak „lidé s intelektovým postižením“.

Nic na tom nezmění ani odkaz na web ÚZIS:

Screenshot tvítu Martina Veselovského s odkazem na ÚZIS a "mentální retardaci"

  • protože je nerelevantní (viz Úmluva výše),
  • a protože je zastaralý (viz aktuální klasifikace WHO, na kterou ÚZIS odkazuje v zápatí).

Screenshot Mezinárodní klasifikace nemocí

***

Výměnu jsme s Martinem Veselovským ukončili tady:

Takže tady to je – a jsem zvědavý, jestli ani tohle nejsou argumenty.

***

Ještě taková maličkost

Tady bychom asi mohli skončit, ale nedošlo by ještě na tu klíčovou část, která vedla k pobouření tolika lidí – tohle publikovat na Mezinárodní den osob s postižením.

Zdá se, že DVTV stále uniká, co je na tom špatně. Tak já to zkusím:

Představte si, že máte postižení. Jakékoli, ale nejlépe intelektové, o které tu jde.

Představte si, že tím patříte do „kategorie lidí“, která byla odjakživa diskriminovaná.

Že patříte mezi lidi, na kterých začal holokaust.

Že patříte mezi lidi, u nichž je při narození sděleno nikoli „blahopřejeme, máte holčičku/chlapečka“ – ale „máme pro vás špatnou zprávu“.

Že patříte mezi lidi, kteří nesmí s dalšími dětmi do školy.

Že patříte mezi lidi, kteří jsou segregováni do ústavů, do pohraničí….

Že patříte mezi lidi, kteří si nezajedou vlakem kamkoli a kdykoli je napadne.

Že patříte mezi lid, kteří nemohou rozhodovat o svém životě a kteří nesmějí volit

Nebo si představte, že jste rodičem dítěte s postižením.

Že se bojíte vyjít s ním na ulici, protože se vám okolí směje.

Že musíte bojovat o_úplně_každou_věc, která je jinak naprosto běžná: jako třeba že dítě bude chodit do školy tam kde bydlí a kam chodí všichni z jeho okolí.

Že se bojíte umřít – protože co bude s vaším dítětem potom?

Tak tohle si představte.

A pak si vezměte, že jako jako uznání vaší situace a práv se každý 3. prosinec koná Mezinárodní den osob s postižením.

A že v tenhle den vám někdo sdělí, že „retardované děti nic nepochopí, nikdo jim nepomůže, vše pokazí a budou páchat trestnou činnost v ulicích.“

***

Ne, pánové z DVTV – to, že o pár dnů později zveřejníte rozhovor „s druhou stranou“ (což předvídatelně není nikdo s postižením*) „nám teda Mezinárodní den osob s postižením nezlepší“.

*** ***

* Nic proti Kláře Laurenčíkové. Tady jde o princip.

***

Další četba:

Jak jsem potkal inkluzi

Hana Sheala Grygarová

„Inclusive education paves the way to understand human rights“

Inkluze ve škole