Kvalita, pyžama a masomlejny

Právě jsem dočetl článek Jana Syrového Proč nepodporuji BED IN stávku a nemůžu zůstat bez reakce, píše Robin Brzobohatý.

Inspekce jako „byrokratická buzerace“

Když Dušan Dvořák mluví o tom, že se inspekce často stávají nástrojem byrokratické buzerace lpící na administrativních úkonech, nekritizuje tím standardy kvality jako takové. Otázka, kterou klade, je, zda inspekce ve své současné podobě mají šanci či dokonce ambice hledat hodnoty sociální práce v konkrétní praxi poskytovatelů.

Pracuji ve Fondu ohrožených dětí. Jde o neziskovku s působností ve všech krajích Česka. Společně s dalšími kolegy jsem měl v posledních měsících za úkol vypracovat společnou kostru standardů kvality pro celý Fond. Tím jsem získal neocenitelnou možnost být v kontaktu s požadavky lidí, kteří mají na starosti inspekce kvality v každém kraji.

Bylo poněkud děsivé zjistit, že v různých krajích se kriteria ze standardů vykládají zcela protichůdně, přičemž platí přímá úměra: čím méně zodpovědní úředníci rozumí podstatě standardů (to se snadno pozná z doplňujících dotazů), tím více trvají na administrativních úkonech.

Papír, resp. kvantifikovatelné indikátory, jsou totiž bezpečným bodem ve chvíli, kdy si nejsme jistí v kramflecích. Vyplývá z toho poznání, že inspekce jako takové nejsou dobře připraveny a chybí jim jasná a jednotná metodika nebo její výklad.

Při vzdělání inspektorů chybí důraz na pochopení podstaty (tedy hodnot sociální práce), namísto vysvětlování procesu naplňování kriterií. To je ponecháno na osobní vyzrálosti jednotlivých inspektorů – naštěstí je takových dost. Zdůrazňuji – kritizuji systémové nedostatky, nikoliv osoby inspektorů!

Inspektor, lektor, supervizor

Dovolím si také poznámku k výroku pana Syrového: „Dle mých zkušeností inspektora, lektora inspektorů a supervizora inspektorů je naprostá většina inspektorů k provádění inspekcí kompetentní.“ Přesně takhle vypadá střet zájmů. Říci cokoliv jiného by znamenalo: „Nedělám svou práci dobře!“ Proto nemůže pan Syrový takové soudy vynášet. Učí prostě to, co sám dělá – to neznamená, že to dělá dobře. Hodnotit to musí někdo jiný, nezávislý.

Jaké jsou ale mechanismy a indikátory hodnocení kvality inspektorů? Jaké jsou požadavky na lektory a supervizory inspektorů? Stačí, že dlouho hodnotí, nebo někoho zajímá i to, jak hodnotí? Systém hodnocení kvality prostě musí být provázaný od začátku do konce a obsahovat mechanizmy zpětné vazby. V byznysu to vědí, v sociálních službách se nám úplně nedaří.

Typologie otevřená, nikoliv žádná

Dušan Dvořák nekritizuje typologii sociálních služeb jako takovou, jak argumentuje pan Syrový, ale typologii rigidní a uzavřenou.

Typologie je samozřejmě užitečná pro orientaci a onu zmiňovanou džungli si nikdo nepřeje. Jde skutečně o to, jak požaduje Dušan Dvořák, aby typologie byla otevřená a schopná reagovat na nové trendy.

V době, kdy se současná typologie vytvářela, byla mediace víceméně v plenkách. Nyní je to jedna z dynamicky se prosazujících metod práce v s rodinami v rozpadu. Do současné typologie se však nevejde (argument, že se jedná o odborné poradenství, je lichý a svědčí o nepochopení jednoho ze základních principů mediace – nikdy neradit!) a nemůže tedy být těmto rodinám asi poskytována. Pro orientaci uvádím, že rodiny v rozpadu tvoří asi tři pětiny klientů FOD v Olomouci.

Cenová regulace, nebo konkurence?

Jistě je dobré, aby pro klienty existovala možnost neplatit příliš. Na druhou stranu budou služby prostě platit kraje z individuálních projektů. Jejich zdroje jsou omezené a je tedy logické, že se budou snažit platit co nejméně (to dobrý hospodář často dělá). V tu chvíli ale nebudou nabízeny služby co nejkvalitnější, ale co nejlevnější. Kvalita se jednoduše nerovná láce. Regulaci ceny přirozeně zajišťuje konkurence. Vnější zásahy jsou většinou až krajním řešením.

Co by bylo bez ústavů?

„Viděli někdy iniciátoři stávky těžce mentálně postižené dítě, které musí být vyživováno sondou, protože neumí ani jíst? Setkali se iniciátoři stávky s člověkem, který je nemocný Alzheimerovou chorobou? Jak by chtěli zajistit potřebnou sociální a zdravotní péči o takovéto uživatele, pokud nemá být přijat do ústavu?“ říká pan Syrový.

Ano, viděl jsem těžce mentálně postižené dítě a sám jsem ho sondou krmil. Je to úkon, který při troše snahy zvládne většina rodičů a každý ošetřovatel doma, v přirozeném prostředí dítěte. A ano, znám hned několik lidí postižených Alzheimerovou chorobou. I když to není jednoduché, starají se o ně jejich blízcí doma, v přirozeném prostředí.

Využívají např. ošetřovatelskou a pečovatelskou službu. Zdravotní péči zajišťují ambulantně a sociální péči jim nejlépe poskytují ti, které měli nemocní vždycky rádi a kteří mají rádi je, i když za to často nedostanou ani to poznání vlastní tváře.

Slyšel pan Syrový někdy o ambulantní péči, mobilních hospicích atd.? Ke kojeneckým ústavům namísto podpory náhradní rodinné péče se na tomto místě nebudu vyjadřovat.

To, co se opět vrací, jsou hodnoty ve standardech rozpuštěné. Jde o důstojnost člověka, která se v ústavu vždycky zajišťuje podstatně hůře, než v přirozeném prostředí. Zdá se, že některá podstatná témata sociální práce zůstávají skryta i lektorům a supervizorům inspektorů.

Já osobně stávku nepodporuji kvůli tomu, abych protestoval proti ústavům – nijak mě neohrožují a nemám si na nich co vzít. To, co chci prosadit, je změna uvažování. Nebudujme nové ústavy, ale podporujme všemožně to, aby si lidé bez ohledu na jejich postižení nebo sociální diagnózu mohli udržet co nejvyšší možnou míru své důstojnosti a sebehodnoty. Podpořme přirozené prostředí těchto lidí finančně, pomocí, výukou, nácvikem, čímkoliv, aby si trouflo o své blízké pečovat samostatně.

Masomlejny kontra flinkové a šejdíři

Výtka vůči označení ústavů „masomlejny“ je rozhodně oprávněná. Bohužel nám tu znovu kozel dělá zahradníka: „Taková nepodložená tvrzení znám a již jsem je mnohokrát slyšel. Vždy z úst těch, kdo poskytují nekvalitní služby a nemohou unést, že to inspekce může zjistit nebo zjistila.“ Co nám tím pan Syrový sděluje? Že každý, kdo stávku podpoří, poskytuje pravděpodobně nekvalitní služby a nemůže unést…

Pane Syrový, v čem se tento váš výrok liší od „masomlejnů?“ Vážně jste ho nevytvořil stejně automaticky, jako pan Dvořák? V duchu vašeho „nechci se připojovat k výzvám lidí, kteří vůči svým kolegům používají nevybíravé a urážlivé výrazy“ se nemohu připojit k vaší výzvě nepodpořit stávku!

Pyjamas je informace!

Závěrem ještě pár slov k formě protestu. Pokud vím, v tuto chvíli je naplánována demonstrace před ministerstvem, byť má proběhnout v pyjamas. Forma je hravá a to je dobře. Mezi sociálními službami a například metrem je prostě velký rozdíl. Když budou stávkovat zaměstnanci metra, nic nepojede a lidé chtě nechtě zůstanou „rukojmími“ skupinky nespokojených.

Brát lidi jako rukojmí je v ostrém rozporu s přesvědčením většiny těch, kteří lidem profesionálně pomáhají.

Pyjamas nás mohou odlišit od ostatních poklidných stávkujících. Možná je to intelektuální hra, v tom je ovšem výhoda intelektuálů – o některých věcech vědí více než ostatní. Třeba o tom, že pyjamas mohou být také informací.

Toto jsou, mimo jiné, důvody, proč stávku podpořím a děkuji jejím organizátorům za občanskou angažovanost!

Robin Brzobohatý je sociální pracovník Fondu ohrožených dětí Olomouc.

Čtěte celou diskuzi:
Dušan Dvořák: Dovedete si představit, co by se stalo, kdybychom nevstali z postele?
Jan Syrový: Proč nepodporuji BED IN stávku
Robin Brzobohatý: Kvalita, pyžama a masomlejny

2 Comments on Kvalita, pyžama a masomlejny

  1. Děkuji Vám – velmi trefná reakce i analýza a navíc přímá a na současné poměry v sociálních službách velmi odvážná.

  2. Plně se s touto reakcí na článek pana Syrového ztotožnuji. Pracuji v občanském sdružení Fokus Liberec. Přestože s kolegy nesouhlasíme 100% s výzvou stávky, naše organizace se k ní také připojuje.
    Já osobně stávku vnímám zejména jako velmi pozitivní krok směrem ke společné formulaci problémů se kterými se potýkají poskytovatelé napříč všemi službami po celé republice.
    Pan Syrový má pravdu v tom, že výzva ke stávce je formulována obecně. Z toho pak vyplývá, že konkrétní obsah jednotlivým bodům stávky asi dodá každá stávkující organizace trochu jiný – podle konkrétních problémů se kterými se ve své běžné praxi potýká. Podle mne to ale nesnižuje význam stávky, a nemění nic na tom, že tyto problémy vycházejí ze systémových nedostatků, na které chceme všichni společně upozornit.

Comments are closed.