Ze závěrů vyplynulo, že mezi klíčové oblasti spadají vstup do procesu psychiatrické péče, tedy na počátku onemocnění či při započetí ataky, dále hrazení zdravotní i sociální péče, problematika zaměstnání s důrazem na pracovní podmínky, částečné úvazky atp.

Jak lékaře vybrat a jak se k němu dostat

Jednou z klíčových situací souvisejících s vypuknutím první ataky, s počátkem onemocnění je otázka cesty k léčbě, k první pomoci.

V ČR není tolik jako v některých evropských zemích ošetřena problematika umísťování jedinců do léčebny či na oddělení nemocnic v případě, že toto sami nechtějí – tedy nedobrovolná hospitalizace. V některých případech je cestou k léčbě zavolání policie či záchranné služby. Zde se objevuje např. problém s kompetencí či prioritním postupem – vedoucím zásahu se v těchto případech stává ta jednotka (policie, sanitka, hasiči), která se dostaví na místo jako první.

Jako velmi přínosné se nám pro tyto případy zdá vzdělávání zdravotnického personálu, policie nebo hasičů zaměřené na problematiku duševních onemocnění.

V ČR není ošetřen způsob hospitalizace v případech, kdy je osoba evidentně duševně nemocná a přitom ne nebezpečná sobě či svému okolí. Jako nápomocná se jeví změna legislativy vztahující se k hospitalizaci, resp. okolnostem s ní úzce spjatých (přístup do bytu pacienta, zadržení v ordinaci doporučujícího lékaře, technika a provedení převozu, atp.).

Důležité je v této etapě také to, ke kterému odborníkovi a konkrétní osobě se jedinec dostaví. Neveselé jsou případy, kdy jedinec navštíví odborníka, který jeho onemocnění neodhalí, označí jej za duševně zcela zdravého a daný člověk se pak dlouhou dobu sám trápí s rozvíjejícím se psychickým onemocněním.

Závažná je také situace, kdy lékař sdělí, že je jedinec nemocný, ten to však odmítá akceptovat, ale stav ještě nedosáhl závažné hranice, tak odchází pryč bez další léčby.

Podle sdělení uživatelů je klíčovým momentem také to, zda se člověk dostane do léčebny, nebo na nemocniční oddělení, vedle toho závisí na personálu v dané instituci, jejich přístupu, vstřícnosti, lidskosti.

Pro tyto situace se nám jeví jako důležité vytvoření standardů psychiatrické péče, které by se týkaly délky čekací doby na psychiatrické vyšetření, možnosti volby ošetřujícího lékaře, možnosti volby léčebny, postupů zásahových jednotek, odpovědnosti ošetřovacího personálu, úřadů a dalších složek v této oblasti působící, minimálního počtu zařízení a institucí pro tuto oblast na kraj, atp.

Léčba a úhřada za léčbu

V souvislosti s léčbou duševní nemoci je významnou a problematickou vyhláška ošetřující proplácení a hrazení medikace a lékařských úkonů č. 493/2005. Z našich informací se ukazuje, že dochází k tomu, že je pacientovi nahrazen lék, který mu vyhovuje, za lék jiný, levnější, bohužel mu i způsobující zásadnější vedlejší účinky. Pacient se nemá moc kam odvolávat a jeho stav se může zhoršit.

Druhou stranou mince je fakt, že by musel lék platit psychiatr sám ze svého (nebo platit pokuty).

Problematické je také ošetření u lékaře, psychiatra. Uživatelé sami volají po komunikaci se svým ošetřujícím lékařem, je pro ně důležitý kontakt, na druhou stranu psychiatr dělá svou práci i pro obživu a je pojišťovnou nucen k „ošetření“ vysokého počtu pacientů.

V souvislosti s hrazením pojišťoven je problematické také zavedení terénní péče, mobilních týmů, asertivních týmů, atp., což jsou služby běžnější např. v Anglii. Ze zkušeností se ukazuje, že mobilní týmy by mohly pomoci řešit i případy, kdy jedinec nemá náhled na svou chorobu a bylo by potřeba léčbu započít.

Jako důležitá součást léčby se jeví také psychoterapie, možnost promluvit si o svém prožívání s odborníkem. Jak už jsme zmínili, psychiatři jsou finanční politikou pojišťoven nuceni k tomu, aby kontakt s pacientem zkracovali a tím získali vyšší počty ošetřených pacientů. Pacienti by zároveň o tuto formu léčby nejednou měli velký zájem, „terapii slovem“ vnímají jako velmi přínosnou.

S tímto se pojí potřeba zajištění komplexní péče – nejen zdravotní, ale také sociální. Oblast sociální péče pro lidi s duševní nemocí zkomplikoval zákon o sociálních službách, platný od ledna 2007.

Pro osoby se zkušeností s duševní nemocí je problémem v této souvislosti jednak nárok na důchod (nevhodné nastavení kritérií pro jeho získání), sami lidé se zkušeností s duševní nemocí navíc mají problém se v zákonu vyznat, potřebují asistenci a motivaci ke konání.

Zaměstnání a volný čas

Důležitou klíčovou situací v životě lidí s duševní nemocí je také využití času. Jedním z problémů je možnost jeho smysluplného trávení a motivace k aktivitě (jako velmi přínosné se jeví stacionáře či kluby, kde je možnost společného sdílení času, atp.).

Zásadní je i získání práce - jedince se tím integruje do společnosti, jde o činnost smysluplnou a navíc přináší zisk, přivýdělek k invalidnímu důchodu.

Jako řešení se jeví využívání částečných úvazků, jejich hojnější zavádění ze strany zaměstnavatelů, dále případně specifické propracování pracovních podmínek pro lidi s duševní nemocí - flexibilní pracovní doba, práce ne na normy, dohodnutí systému přestávek dle potřeby, zavedení pracovních pokusů, školení zaměstnavatelů atp.

Ze zkušeností vyplývá, že je potřeba rozšířit síť služeb v oblasti psychiatrické péče. V některých krajích ČR je nedostatek složek této péče, resp. celá je zajištěna např. jen několika psychiatry, psychology a nic jiného v kraji není. (Týká se např. Karlovarského kraje, podobně Zlínský kraj).

Na výše zmíněné navazuje rezignace lidí se zkušeností s duševní nemocí poté, co se ocitnou sami poté, co jsou odmítnuti při hledání práce. Zůstávají pak dlouhodobě příjemci invalidních důchodů. U některých jedinců se dá také hovořit o závislosti na sociálních službách.

Spolupráce

Vedle výše zmíněného se objevilo jako důležité téma spolupráce mezi psychiatry a dalšími složkami psychiatrické péče včetně péče komunitní.

Jak se ukazuje, jde o téma, které je vnímáno jako prioritní, na druhou stranu nelehko naplnitelné. Padl návrh o legislativním ošetření sdílené odpovědnosti (která je v současné době vnímána jako velmi roztříštěná), což by podnítilo spolupráci mezi jednotlivými složkami působícími v této oblasti.

V následující části projektu bude probíhat právní analýza zmíněných klíčových situací, návrhy jejich ošetření v rámci legislativy, v prosinci na projekt naváže konference s názvem Klíčové situace v psychiatrické kariéře pacienta.

Klára Malíková pracuje v České asociaci pro psychické zdraví.

Užitečné odkazy

Česká asociace pro psychické zdraví
Hledání cest z labyrintu duševní nemoci