Jiřina Šiklová

<%image(jirina-siklova.jpg|106|80|Jiřina Šiklová. Foto: idnes.cz)%>

Letos v červnu oslavila Jiřina Šiklová sedmdesáté narozeniny. Stanislava Ševčíková nyní napravuje, co Sociální revue zameškala.

Beseda s Jiřinou Šiklovou

PhDr. Jiřina Šiklová, CSc. se narodila 17. června 1935 v Praze. Její otec byl lékař a sociální demokrat, matka učitelka.

Vystudovala historii a filosofii na Filozofické fakultě Univezity Karlovy v Praze, kterou absolvovala v roce 1958. Po krátkém působení na této fakultě se v roce 1965 podílela na založení katedry sociologie FF UK, kde se zabývala problematikou mládeže a studentského hnutí.

Kvůli své angažovanosti byla po 21. srpnu 1968 z fakulty propuštěna. Pracovala jako uklízečka a sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat.

Publikovala pod různými jmény, především v zahraničí. Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího Československa.

Jiřina Šiklová byla v normalizačních letech perzekvována a od května 1981 vězněna za pašování literatury (byla obviněna z podvracení republiky ve skupině ve spojení se zahraničím), tento proces byl zastaven až z podnětu Václava Havla v prosinci 1989. Spolupracovala také s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury v Scheinfeldu (SRN), kde na zámku Schwarzenberg shromažďoval Vilém Prečan veškerou exilovou a samizdatovou literaturu.

Po revoluci v roce 1989 byla pozvána opět přednášet sociologii, ale po vzoru zahraničních univerzit iniciovala založení katedry sociální práce (nikoli aplikované sociologie) na FF UK v Praze, kterou do roku 2000 vedla. Založila také Centrum a knihovnu Gender Studies, o. p. s. v Praze, které je spoluzakladatelem a garantem podobných center v celé České republice.

Je členkou mnoha správních rad nestátních nadací (Nadace rozvoje občanské společnosti, Vize 97, Nadace Charty 77-Konto Bariéry, Nadace VIA), členkou redakčních rad zahraničních i domácích odborných časopisů (např. Listy, European Journal of Social Work, East Central Europe, Social Research).

V roce 1995 získala ocenění Žena Evropy za svůj přínos integraci Evropy. V roce 1999 jí byla prezidentem republiky udělena Medaile za zásluhy I. stupně. V únoru 2000 získala medaili Alice Masarykové za zásluhy o rozvoj sociální práce v ČR.

Přes svou disidentskou minulost nestála o významné politické či jiné posty. Dodnes přednáší na fakultě a působí v oblasti gender, kterou pojímá jako nezbytný doplněk mozaiky současného myšlení, dialogu se západními ženami (měly jiný vývoj než ženy v reálném socialismu, a proto si v mnoha věcech nemusí okamžitě rozumět), ale i s emancipačním hnutím žen ve třetím světě.

Její činorodost a mladého ducha oceňují všichni její spolupracovníci i její čtenáři.

Stanislava Ševčíková je šéfredaktorka časopisu Sociální práce / Sociálna práca.

Beseda s Jiřinou Šiklovou

Texty Jiřiny Šiklové

Courage, heroism, and the postmodern paradox
Denying Citizenship to the Czech Roma
Články J. Šiklové v Listech
Feminism and the roots of apathy in the Czech Republic
Šedá zóna a budoucnost disidentů v Československu

Užitečné odkazy

Jiřině Šiklové k narozeninám
Knihovna Libri prohibiti
Gender studies

3 Comments on Jiřina Šiklová

  1. Nechápu proč jako chartistka schvaluje mučení, vraždy a koncentrační tábory organizované G. Bushem. A vůbec nechápu proč chce zřizovat cizí vojenské základny na území republiky. Je to stařecká pošetilost nebo pravdivé dětské přiznání k něčemu, co je jí vlastní.

  2. [1] Jak pí Šiklovou znám, říká jen to, co si myslí, nemyslím, že v tomto konkrétním případě šlo o pouhou "pošetilost". Asi má být za co USA vděčná, tak to jen vyjádřila.

  3. Hezky napsaný životopis. Ještě je ale potřeba zmínit, že paní Šiklová byla dlouholetou členkou KSČ.

Comments are closed.