Letos v červnu oslavila Jiřina Šiklová sedmdesáté narozeniny. Stanislava Ševčíková nyní napravuje, co Sociální revue zameškala.
PhDr. Jiřina Šiklová, CSc. se narodila 17. června 1935 v Praze. Její otec byl lékař a sociální demokrat, matka učitelka.
Vystudovala historii a filosofii na Filozofické fakultě Univezity Karlovy v Praze, kterou absolvovala v roce 1958. Po krátkém působení na této fakultě se v roce 1965 podílela na založení katedry sociologie FF UK, kde se zabývala problematikou mládeže a studentského hnutí.
Kvůli své angažovanosti byla po 21. srpnu 1968 z fakulty propuštěna. Pracovala jako uklízečka a sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat.
Publikovala pod různými jmény, především v zahraničí. Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího Československa.
Jiřina Šiklová byla v normalizačních letech perzekvována a od května 1981 vězněna za pašování literatury (byla obviněna z podvracení republiky ve skupině ve spojení se zahraničím), tento proces byl zastaven až z podnětu Václava Havla v prosinci 1989. Spolupracovala také s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury v Scheinfeldu (SRN), kde na zámku Schwarzenberg shromažďoval Vilém Prečan veškerou exilovou a samizdatovou literaturu.
Po revoluci v roce 1989 byla pozvána opět přednášet sociologii, ale po vzoru zahraničních univerzit iniciovala založení katedry sociální práce (nikoli aplikované sociologie) na FF UK v Praze, kterou do roku 2000 vedla. Založila také Centrum a knihovnu Gender Studies, o. p. s. v Praze, které je spoluzakladatelem a garantem podobných center v celé České republice.
Je členkou mnoha správních rad nestátních nadací (Nadace rozvoje občanské společnosti, Vize 97, Nadace Charty 77-Konto Bariéry, Nadace VIA), členkou redakčních rad zahraničních i domácích odborných časopisů (např. Listy, European Journal of Social Work, East Central Europe, Social Research).
V roce 1995 získala ocenění Žena Evropy za svůj přínos integraci Evropy. V roce 1999 jí byla prezidentem republiky udělena Medaile za zásluhy I. stupně. V únoru 2000 získala medaili Alice Masarykové za zásluhy o rozvoj sociální práce v ČR.
Přes svou disidentskou minulost nestála o významné politické či jiné posty. Dodnes přednáší na fakultě a působí v oblasti gender, kterou pojímá jako nezbytný doplněk mozaiky současného myšlení, dialogu se západními ženami (měly jiný vývoj než ženy v reálném socialismu, a proto si v mnoha věcech nemusí okamžitě rozumět), ale i s emancipačním hnutím žen ve třetím světě.
Její činorodost a mladého ducha oceňují všichni její spolupracovníci i její čtenáři.
Stanislava Ševčíková je šéfredaktorka časopisu Sociální práce / Sociálna práca.
Texty Jiřiny Šiklové
Courage, heroism, and the postmodern paradox
Denying Citizenship to the Czech Roma
Články J. Šiklové v Listech
Feminism and the roots of apathy in the Czech Republic
Šedá zóna a budoucnost disidentů v Československu
Užitečné odkazy
Jiřině Šiklové k narozeninám
Knihovna Libri prohibiti
Gender studies
Nechápu proč jako chartistka schvaluje mučení, vraždy a koncentrační tábory organizované G. Bushem. A vůbec nechápu proč chce zřizovat cizí vojenské základny na území republiky. Je to stařecká pošetilost nebo pravdivé dětské přiznání k něčemu, co je jí vlastní.
[1] Jak pí Šiklovou znám, říká jen to, co si myslí, nemyslím, že v tomto konkrétním případě šlo o pouhou "pošetilost". Asi má být za co USA vděčná, tak to jen vyjádřila.
Hezky napsaný životopis. Ještě je ale potřeba zmínit, že paní Šiklová byla dlouholetou členkou KSČ.