Bez streetworku by nebyla NZDM taková, jaká jsou, říká Jan Čechlovský

11. května 2004 se v Praze konala valná hromada České asociace streetwork, na které z pozice předsedy odstoupil Jan Čechlovský. Rozhovor o tom i o jeho další práci a plánech.

Jan Čechlovský. Foto Aleš Herzog

Co tě vede k tomu skončit v čele České asociace streetwork?

Mám k tomu několik důvodů. Jednak to dělám už dost dlouho, takže se maličko vytrácí motivace a taková ta chuť a tah, co jsem – aspoň myslím – měl dříve. Potom se taky proměnila ta garda lidí kolem, takže je načase, aby to převzala jiná skupina lidí, kterou to spolu bude bavit a budou to chtít táhnout.

A konečně – mám toho fakt hodně. Šéfuju chrudimskému sdružení Šance pro Tebe, které si zaslouží, abych se mu více věnoval, a které toho mého času i sil sežere fakt hodně. Mám i řadu dalších aktivit, začínám toho mít až nad hlavu, a něčeho prostě musím nechat. Takže mimo jiné i předsedování v ČASu.

Jak je to dlouho, co jsi se stal předsedou ČASu?

Jestli se nepletu, tak jsem předsedou od prosince 1999. Takže mám za sebou dvě dvouletá období a ještě kousek.

Když jsi na to místo nastupoval, čeho jsi chtěl dosáhnout?

Chtěl jsem, aby se začalo něco dít. Ono to od založení ČAS v roce 1997 bylo spíš takové poplácávání po ramenou a setkávání se kamarádů, ale aktivita a snaha nic moc. Takže já jsem se s několika lidmi kolem mě, o kterých jsem věděl, že je to taky maličko štve a že by do toho šli, domluvil, šli jsme na valné hromadě do voleb, uspěli jsme a bylo to.

Potom jsme postupně zkoušeli uvádět do života nějakou naši vizi, jestli se to tedy tak dá nazývat: pracovat na profesionalizaci oboru, odstranit rozdělení teréňáků na „státní“ a „nestátní“ a nahradit to dělením na „kvalitní“ nebo „špatné“. Udělat z ČASu partnera pro státní instituce i samosprávy, udělat z ČASu partnera i pro samotné neziskovky, které tu terénní práci dělaly, začít rozvíjet vzdělávání, atd.

Jak se v době tvého předsednictví ČAS vyvíjel? Jaká je jeho dnešní pozice?

V době, kdy jsem nastupoval, byl ČAS úplně na svém začátku a svoji pozici si budoval. Jeho současná pozice je určitě lepší. Nedokážu a nechci sám hodnotit, jaká to pozice je. Já doufám, že je opravdu lepší.

Co je to vůbec Česká asociace streetwork; někdy mám dojem, že už tam toho „streetwork“ moc nezůstalo.

Haha, to opravdu nezbylo. On ten ČAS tak nějak kopíruje situaci v celém oboru práce s mládeží. U toho streetworku to bylo tak, že se nejdříve začínalo pracovat na ulici, a pak se ta práce postupně stěhovala do místností, prostor, budov, protože ta ulice už najednou nestačila a bylo potřeba mít zázemí.

No, a ten ČAS to podle mě kopíroval. Když vznikal, hodně se rozšiřoval streetwork, ale třeba o „nízkopraháčích“ se prakticky nemluvilo. Ale tím, jak vznikala další NZDM a terénní práce se začala stávat součástí těch zařízení nebo celých programů, začalo být navenek streetworku čím dál tím méně. Ale není to zase tak, že by zmizel. Vždyť přece u spousty NZDM ten streetwork funguje…

Obraťme list. Jsi také předsedou občanského sdružení Šance pro Tebe. Představ nám co děláte, pro koho, jak se vám to daří?

Občanské sdružení Šance pro Tebe funguje v Chrudimi od roku 1998. Děláme několik projektů určených hlavně mladým lidem, a to vlastně ve třech oblastech: v oblasti sociálních služeb máme nízkoprahový klub Futur a dále dva projekty terénní práce, a to v Chrudimi a v Prachovicích; v oblasti kultury provozujeme hudební klub Agora a každoročně děláme hudební festival Yanderov; v oblasti mezinárodní spolupráce realizujeme česko-německý výměnný mládežnický projekt a jsme zapojeni do programu Evropské dobrovolné služby.

Většinu projektů jsme přebrali nebo začali vloni, takže se už rok a půl snažíme, abychom to moc nekazili a nějak to ustáli. Já ale myslím, že se nám to daří docela dobře.

Kolik vás na to je a kde sháníte peníze?

Pracovníků je šest: já jako „šéf“ všeho, Bára Jindrová jako šéfka nízkoprahového klubu Futur, Dan Bakeš jako kontaktní pracovník ve Futuru, Alča Vosáhlová na street v Chrudimi, Roman Šukal na terénní práci v Prachovicích a Míra Pavlík na klub Agora a vlastně ty „nesociální“ projekty. Kromě toho zaměstnáváme jednoho civilkáře a od září loňského roku je u nás na jedenáct měsíců dobrovolnice ze SRN. Na všech našich projektech se ale podílí ještě celá řada dobrovolníků, bez kterých by to rozhodně nešlo utáhnout.

Peníze sháníme různě – vloni to bylo přes 1,5 milionu korun z dotací od několika různých zdrojů, konkrétně od MPSV, Města Chrudim, Pardubického kraje, NROS (Pomozte dětem), Česko-německého fondu budoucnosti, Obce Prachovice a Agentury Mládež. Další peníze jsme potom vydělali vlastní ekonomickou aktivitou.

Máte představu o tom, kde byste chtěli být dejme tomu za dva tři roky?

Určitě bychom chtěli naši činnost ustálit a stát se trvalou součástí chrudimského neziskového sektoru. Upevnit a zkvalitnit programy, vybudovat si určitou jistotu finanční, stát se partnerem pro Město Chrudim i další instituce ve městě i v kraji, pracovat dobře a přitom z toho mít radost. Samozřejmě přemýšlíme ještě o nějakém rozšíření programů nebo i o změnách, ale je určitě předčasné o tom mluvit teď.

Dvě terénní pracovnice vašeho sdružení jsou zároveň jediné dosavadní držitelky Výroční ceny ČASu. To asi nebude náhoda?

Haha, tak to náhoda asi je. Alča k nám přišla pracovat už jako „držitelka ceny“ a Bára si toho hodně vybojovala ještě jako sociální asistentka oddělení sociální prevence Okresního úřadu Chrudim, kde pracovala do konce roku 2002. V Šanci pro Tebe se to pak už nějak sešlo… Nemůžu ale říct, že bych z toho neměl radost, to každopádně mám.

Jakou roli u vás má terénní práce?

Důležitou. Na streetworku jsou postaveny dva programy a streetwork je důležitý i pro samotný projekt klubu Futur. Snažíme se terénní práci aktivně věnovat a nečekat, až k nám klienti dorazí. Jsem rád, že se mi vloni podařilo přemluvit Alču Vosáhlovou na jakési „hostování“ v naší organizaci. Streetwork nám zatím šlape a snad to vydrží.

Už jsme o tom trochu mluvili na začátku: Streetwork původně udával tempo rozvoje práce s neorganizovanou mládeží v Česku. Dnes se zdá, že iniciativu převzala stacionární NZDM a terénní práce – pokud se vůbec dostane na scénu – hraje druhé housle. Co si o tom myslíš?

Jo, je to tak. Je to podle mě dané historií té práce. Každopádně bez streetworku by dnešní NZDM nebyla taková, jaká jsou. Na druhou stranu možná NZDM teď trochu převálcovala tu terénní část, protože v nich je víc aktivních lidí a více se snaží. Byla by ale škoda, kdyby se měl streetwork prosazovat méně a méně. Já myslím, že to chce čas…

Teď to možná bude upoutávka, možná vyzrazení něčeho, co ještě vyzrazené být nemělo: Na podzim se chystá něco k práci s fotbalovými fanoušky. Co to bude a kdo je za to odpovědný?

Nevím, jestli zrovna upoutávka, vyzrazení určitě ne. Domluvil jsem se Petrem Klímou, šéfredaktorem bulletinu Éthum, že bych chtěl jedno z podzimních čísel celé věnovat práci s fanoušky.

Chtěl bych, aby tam byly ukázky z teoretických prací (včetně bakalářských nebo diplomových) týkajících se práce s fanoušky, praktické zkušenosti s touto prací ze zahraničí i první pokusy o tuto práci u nás, příklady z práce s fotbalovými fanoušky na úrovni klubů i z fotbalových mistrovství, atd.

Už jsem se spojoval s několika lidmi, kteří se tímto fenoménem zabývají tady u nás, mám k dispozici zkušenosti z Německa, z Anglie, znám se s kolegy z okolních zemí, tak to snad nějak dáme dohromady. Je to přece jenom taková nová věc, která by si zasloužila diskusi.

Ty už s fanoušky zkušenosti máš, v roce 2000 jsi byl na EURU v Belgii a Nizozemí. Co jste tam tehdy dělali?

Dělali jsme tam tzv. ambasády pro fanoušky, což byla kontaktní místa pro fanoušky, kteří tam mohli dostat nejrůznější informace, rady a pomoc – počínaje dopravou ve městech, kde se hrál fotbal, přes informace o chování na stadionech, opatřeních, o legislativě platící v Belgii a Holandsku až třeba ke konkrétní pomoci při ztrátě pasu či krádeži věcí. Na podobný projekt se chystám i letos do Portugalska.

Patříš do okruhu otců zakladatelů práce s neorganizovanou mládeží v Česku. Už vás moc nezůstalo. Kam se všichni poděli?

Já nevím, jestli patřím do okruhu otců zakladatelů. Taky si nemyslím, že nás moc nezůstalo – když se tak rozhlédnu, tak většina z mých tehdejších kolegů vlastně zůstala někde v pomáhajících profesích, jen už nás dnes není pár, takže se mluví i o jiných lidech a jsou vidět další projekty a tak. Ale rozhodně jsme všichni nevyhořeli. Já taky končím jako předseda ČAS, ale rozhodně neodcházím z oboru úplně.

A jak tedy plánuješ své další působení v oboru?

Chci se ještě nějakou dobu věnovat tomu, co dělám. Přece jenom mám nějakou práci rozdělanou a chci ji dodělat. A jestli se podzimní valná hromada Šance pro Tebe nerozhodne ke změně ve vedení, moji kolegové mne nedonutí odejít nebo se nezblázním, tak asi v Chrudimi ještě chvíli vydržím. Koneckonců – vždyť já vlastně ani nic jiného neumím…

Doplněno 17. 11. 2004: Předpoklad vydržet v čele Šance pro Tebe mi vydržel jenom do srpna, kdy jsem po nějakých změnách na chrudimské radnice přešel tam dělat místostarostu města. Takže to působení v oboru dostalo trhlinu. Mám takový dojem, že v
nejbližší době toho v oboru a pro obor moc neporvu. Co se dá dělat…

CV dotazník – Jan Čechlovský

rok narození: 1974

praxe:

  • 1996 – 2000 sociální asistent na oddělení sociální prevence Okresního úřadu Chrudim
  • 2000 – 2002 vedoucí oddělení sociální prevence Okresního úřadu Chrudim
  • 2003 předseda občanského sdružení Šance pro Tebe Chrudim
  • od 1997 člen České asociace streetwork
  • od 1999 předseda České asociace streetwork
  • od 2001 spolupráce na pilotním projektu Inspekce sociálních služeb MPSV
  • od 2001 zapojení do projektu MPSV a NVF Hodnocení kvality sociálních služeb
  • od 2002 člen zastupitelstva Města Chrudim, předseda komise pro občanský sektor a člen sociální a zdravotní komise a komise pro prevenci kriminality
  • od 2003 zapsán v registru Inspektorů sociálních služeb MPSV

vzdělání:

  • 1998 – 2001 bakalářský obor Sociální práce na Univerzitě Hradec Králové
  • 2002 – ještě stále magisterský obor Sociální práce tamtéž
  • 1996 – 2000 odborné vzdělávání sociálních asistentů – SSA Chemnitz (SRN)
  • 1999 Institut pro místní správu – odborná způsobilost pro oblast sociální péče
  • 2000 projekt Fan-coordinators na EURO 2000 – kontaktní práce s fotbalovými fanoušky (Belgie, Holandsko)
  • 2000 Česká asociace streetwork – kurz pro koordinátory a regionální poradce streetwork v ČR
  • 2001 – 2002 školení v metodice inspekcí sociálních služeb včetně týdenní pracovní stáže u Inspection Unit, Cheshire County Council (Velká Británie)
  • 2003 ČAS – výcvik auditorů pro Rozvojové audity NZDM
  • 2003 AGJ Berlín – dvouměsíční stáž v SRN, účast na Mezinárodním studijním programu SRN v oblasti pomoci mládeži a sociální práce, Augsburg a Berlín (SRN)
  • od 1998 účast na konferencích a odborných seminářích, od 1999 publikační činnost v oblasti sociální prevence, drogové problematiky a problematiky streetwork, zejména v odborném bulletinu Éthum, od 2001 lektorská činnost v oblasti sociální prevence, problematiky streetwork, kontaktní práce a projektové práce

kratochvíle:

dříve tanec ve folklorním souboru, ale taky musel ustoupit; dnes fotbal na ryze amatérské úrovni, v malém provedení komunální politika, no a taky přítelkyně Lucka, jenže jsem lajdák a dělám si na ni mezi svými aktivitami málo času

volná disciplína:

Od doby, co působím v oboru, jsem měl jenom štěstí na lidi. Děkuji všem kolegům z branže, které jsem kdy potkal, protože i díky nim se mi dnes daří to, co se mi daří. Vážím si toho, že jsem potkal lidi jako Ondru Žežulu, Míšu Zahradníka, Jirku Staníčka a celou řadu dalších, jejichž výčet by se mi sem určitě nevešel. Díky.

Rozhovor vyšel poprvé 11. května 2004 na www.nzdm.cz.