Svlékání nezletilých chlapců na chodbě před ženami, zabavené kapesné, zavírání do místnosti s mřížemi a kamerami nebo zákaz vidět rodiče. To je běžná praxe v českých výchovných ústavech. Ve své poslední zprávě ji ostře kritizuje ombudsman Otakar Motejl, píší Hospořádské noviny.

Nemělo by se o záměru národního úřadu více přemýšlet a diskutovat?, ptá se Marie Zahrádková. Bojím se totiž, že občané, kteří přijdou se sociálními pracovnicemi do styku jen sporadicky, příliš naslouchají různým pomluvám a polopravdám týkajícím se těchto pracovnic. Sociální pracovnice, které působí v oblasti péče o dítě, jsou pomalu považovány za polednice, jejichž největší touhou je vytrhnout plačící dítě z náručí milující matky. Nikdo se neobtěžuje vidět, kolik práce odvedou, aby nedošlo k tomu nejméně populárnímu řešení - odnětí dítěte z rodiny.

Zákon o sociálních službách měl posílit pozici lidí, kteří jsou kvůli věku nebo zdravotnímu stavu závislí na pomoci jiné osoby: tím, že je příspěvek na péči poskytován přímo lidem, kteří pomoc potřebují. Měli jej použít na zaplacení služeb profesionála nebo na náklady spojené s péčí v rodině, píší Lidové noviny.